Jiřina Kudličková

„Tatínek nechtěl podepsat vstup do jednotného zemědělského družstva. Jezdila sem delegace z okresního výboru strany. Všichni ostatní sedláci v Horákově tvrdili, že nevstoupí do JZD, dokud to nepodepíše Poláček. Takže mého tatínka hezky přijeli vyšetřovat. On nechtěl podepsat ten vstup – a nechtěl a nechtěl. A mám takový moment, vzpomínám, to mi bylo tak sedm let, asi tady vedle, jak je kulturní dům, tam byl národní výbor. A zrovna byl rozestavěný kulturní dům. On se teprve stavěl a byly tady navezené cihly tady, jak je ta terasa a tady to zábradlí, a přijela teda kriminálka pro toho mého tatínka. Odvlekli ho na národní výbor. A chtěli ho odvézt, já nevím, k výslechu – či ho chtěli zavřít. Nevím, určitě jste viděli s Radkem Brzobohatým film Všichni dobří rodáci, že jo, tak to jsme slzeli celá rodina u toho. Takže oni odjížděli tady tou uličkou, teda chtěli odjet. Moje maminka, lvice bojovnice, mě hodila na záda, sestru vzala za ruku. Tady u těch schodů jim zastavila, stoupla si jim do cesty před auto. A to si pamatuji do dneška, říkala: ‚To si teda na svědomí nevezmete, jestli ho odvezete. Já vám pod to auto i s těma děckama skočím a toto si na svědomí nevezmete!‘ A oni pořád na ni, ať jde. Ale moje matka stála jak skála. Mně už se chtělo spát a ségra taky říkala, že by spala, ale ona tam stála tak dlouho, že oni ho neodvezli. Museli ho pustit.“

„Jak se vrátil z tý války, tak šli na ples a dědeček vyzval svoji ženu k tanci a teď tančili. A on, jak byl ochrnutej, tak on si tady tu nohu musel tak jako pořád nadnášet, ona mu nefungovala, tak on si vždycky tou rukou tak jako pomáhal k pohybu. A když tak tančil s babičkou, tak ostatní přestávali tančit a měli slzy v očích, protože si ho pamatovali jako výborného tanečníka. Tohle mu udělala válka. A pak říkával, že nejhorší byl boj na bodáky, zteč muž proti muži, a dědeček prý říkal: ‚Kamaráde, já jsem ti nic neudělal, ty jsi mně nic neudělal, a já tě mám zabít. Když já nezabiju tebe, tak ty zabiješ mě,‘ tak to bylo krutý.“