Jiří Severin

* 1941

  • "Lidé, kterým dal můj dědeček práci, se najednou stali velkými komunisty, začali ovládat dědinu. Dědečkovi se vždycky omlouvali: 'Strýčku, my za to nemůžeme, to okres!' Jenomže na okresu byl další Kudlovják. Tam byla taková složitá situace, dědeček potom, to už jsem říkal, umřel, babička to nestačila táhnout. Teta se pak odstěhovala a statek prodala. Musela se odstěhovat, protože jednak by musela dělat... a to dělala, dělat v JZD, za tak strašně malý peníz, že to nešlo. Měla poměrně velkou rodinu, nešlo se tím uživit. Takže oni nějakým způsobem, to nebylo jednoduché se odstěhovat, koupili v Napajedlích dům, ale pořád se tam nemohli odstěhovat. Nevím, jaké důvody jim napsali, mám schovanou korespondenci mého dědečka s okresem, krajem a komumunisty, kde jim vysvětluje, že jednají protiprávně, ale jim to bylo jedno."

  • "Víte, že to bylo z Kudlovic [vidět]? Jak je tam ta hospoda, za ní bylo hospodářské stavení, ještě vyšší než hospoda, tam to není vidět. Pamatuju si jako malé děcko, čtyři roky." "Čtyři roky Vám byly." - "Že dědeček mě dal na sýpce nahoře do okénka. Držel mě, dívali jsme se a viděli jsme bombardování na Halenkovicích, ale i Zlín jsme viděli, kouř... Věděli jsme, že se tady něco děje. To v podstatě Američané bombardovali omylem nebo možná ne, to je těžko říct."

  • „Kudlovice obsadili Rumuni, protože Rumuni bojovali proti Rusům a prohráli to. A Rusové je hnali před sebou osvobozovat některé vybrané země a mezitím Moravu obsazovali tenkrát Rumuni. My utekli s maminkou do tzv. Paňhájů, to byly vinohrady, tam jsme se schovali u našich známých. Počítali jsme, že Kudlovice obsadí, oni Kudlovice obešli a stříleli pak i na Paňháje. Takže já mám i fotku někde, jak utíkáme, jak mě nese maminka do sklepa, kde jsme se pak schovávali.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Zlín, 02.08.2025

    (audio)
    délka: 02:27:47
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Do strany jsem nikdy nevstoupil, už kvůli dědečkovi

Jiří Severin na vojně, Bochov, 1968
Jiří Severin na vojně, Bochov, 1968
zdroj: archív pamětníka

Jiří Severin se narodil 18. listopadu 1941 ve Zlíně. Dětství prožil v Kudlovicích, odkud pocházela jeho matka Růžena Tomaštíková. Prarodiče zde vlastnili bývalý panský dvůr s hospodou s č.p. 1. Otec Gustav Severin pracoval u firmy Baťa, později, po vstupu do KSČ, jako vedoucí sociálního odboru na krajském úřadě. Po roce 1948 byl rodinný statek znárodněn. Jiří Severin vystudoval Pedagogický institut v Gottwaldově a Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Po srpnové invazi v roce 1968 vydával s kamarádem noviny Naše Slovácko, kritizující dění. Po roce 1968 musel kvůli nesouhlasu s okupací odejít z učitelské profese, později působil na zvláštní škole v Uherském Hradišti a jako učitel a zástupce ředitele na lidových školách umění v Otrokovicích a Gottwaldově. S manželkou Svatavou vychoval tři děti – Davida, Beatu a Jakuba. V roce 1989 se aktivně zapojil do revolučních událostí a spoluzakládal Občanské fórum v Gottwaldově. Od roku 1993 byl ředitelem Základní umělecké školy a Malé scény ve Zlíně, v letech 2000–2004 působil jako radní pro kulturu a památkovou péči Zlínského kraje. Roku 2003 spoluzaložil soukromou uměleckou školu Morava. Je autorem několika knih a zasloužil se o vznik Muzea pálenic ve Vlčnově. Za přínos kultuře a regionální historii získal ocenění Pro Amicis Musae (2011), Gloria musaealis (2011) a Cenu Miroslava Ivanova (2012). V roce 2025 žil ve Zlíně.