Antonín Hlobílek

* 1938

  • „Každý si mohl vzít jen jednu postel a nějaké věci. Bylo to něco strašného. Matka brečela. Já jsem byl kluk, plně jsem to nevnímal. Nemohl jsem se vžít do situace rodičů. Nastěhovali nás do polorozpadlého domu s hliněnou podlahou. Záchod jsme museli sbít z desek. Nebyla tam elektřina a neměli jsme ji, ani když jsme odtamtud odcházeli. Před dvěma lety jsme se tam byli ze zvědavosti se synem podívat. Už je tam elektřina a nějaká farma a trochu je to opravené.“

  • „Jak šla fronta, tak maminku chtěli znásilnit. Tak mě vzala za ruku a utíkali jsme a ten Ivan po nás střílel z pistole. Bydleli jsme u Černochů. Velice hodní lidé. Napřed přišli Němci a pak Rusi a otec, jak jsme bydleli u Černochů, tak se od záchodu díval, jak angličtí piloti bojovali s německými. Pak poblíž spadl granát a už tam nechodil. Odtamtud šlo vidět na dolinu, jak šla fronta.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Zlaté Hory, 11.07.2017

    (audio)
    délka: 01:42:29
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

O všechno je připravili a pak vystěhovali

Antonín Hlobílek asi v roce 1954
Antonín Hlobílek asi v roce 1954
zdroj: archiv pamětníka

Antonín Hlobílek se narodil 25. listopadu 1938 v Mistříně (dnes je součástí Svatobořic). Jeho otec se svým bratrem tam vlastnili jedno z největších hospodářství na Kyjovsku se čtyřiaosmdesáti hektary zemědělské půdy. Jako bývalým československým legionářům jim ho v roce 1941 znárodnil nacistický režim a rodinu později vystěhovali. V roce 1949 zase hospodářství znárodnil komunistický režim. Obě rodiny pak v roce 1951 vystěhovali na odlehlou samotu Dvorek v obci Jestřabice, kde rodiče pamětníka zůstali až do roku 1957. Antonín Hlobílek se vyučil vrtačem naftových a plynových sond a následně pracoval v průzkumu půd. Usadil se v malém městě Zlaté Hory. Do Mistřína se poprvé vrátil až po pádu komunismu v roce 1991, čtyřicet let poté, co rodinu vystěhovali. Budovy hospodářství se mezitím proměnily v ruiny a v roce 2016 byly strženy. Na jejich místě dnes stojí benzinová stanice, autoopravna a budova Sboru dobrovolných hasičů Mistřín. Navrácení majetku se nedočkal, protože nespadal do restitučních nároků, a rodina od státu nikdy nedostala ani finanční odškodnění.