Miloš Lehečka

* 1951

  • „Navštívil mě dvakrát, ten František Dušek. Jednou to bylo, že přijel tátovi na pohřeb. To jsem se úplně divil, protože on už nemohl chodit, byl to starší člověk. Takže se sem nechal dovézt z té Moravy. A seděl za námi v řadě, když byl ten pohřeb. Teď měl proslov ten, co je u té kremace, pak měl proslov vždycky někdo z té obce. A on si asi domluvil, že chce mít proslov taky, ale nešel tam na to místo, kde [ostatní mluvili], ale postavil se za námi v té řadě, co seděl, a teď tam měl takový proslov. Dneska, kdybych to měl natočené, tak by mi tekly slzy… Jak mu… Teď jsem si na to vzpomněl…“ – „Že to bylo hodně dojemné, že mu byl hodně vděčný, že ho zachránil?“ – „Ano. Děkoval mu za to, že mu zachránil život. Potom sem ještě přijel… Ne, nepřijel, pak mi vzkázal, abych [já] tam přijel. Byl jsem tam asi deset dní na jeho účet. Já jsem nechtěl, ale musel jsem. Tak mi to takhle trochu chtěl oplatit.“

  • „[Partyzán František Dušek] odešel tady odtud, až když se vědělo, že ta válka končí. Tady potom založil ty odbory – nebo jak to říkali po té válce, jak se mají tady o to postarat. O tom je ta knížka Osmdesát let výročí osvobození Lnářska, protože tady vedla ta demarkační čára. A proto jim táta tady na to konto udělal pomník. Udělal jim tady [nápis]: ‚Zde sešel se voják [ze země], odkud slunce vychází,‘ to znamená z Východu, ‚[a ze země], kde slunce zapadá‘, [to znamená] ze Západu, ‚a podali si ruce.‘ To znamená, že Rusové s Američany si tady podali ruce, že tu válku tady ukončili. Udělal jim tady pomník, který je na té knížce vyfocený na zadní straně.“

  • „Dostal se mi do rukou spis, který [tatínek] napsal, a to je doba, kterou on právě prožil půl roku před koncem války, kdy ho tady navštívil nějaký partyzán. Údajně dělal velitele partyzánů v Podbrdských lesích, nějaký František Dušek, který se sem přišel ukrýt, protože ho honilo gestapo. Přišel najednou, [ale] znali se ještě před válkou, protože tady působil asi půl roku nebo rok... tady byl jako učitel, pak nevím, kam ho to zaválo, a nakonec se sem přišel schovat před gestapem. Táta ho tady půl roku schovával a on od něho vyžadoval, aby mu nosil nějaké podrobné zprávy, které se doslechl z rozhlasu. Ale jelikož jsme neměli žádný přijímač, tak chodil k sousedům a vždycky mu to převyprávěl nebo si udělal nějaké poznámky, které on potom… Nevím, měl prý tady údajně nějakou velkou mapu, do které si ten postup, jak se to tam vyvíjelo, zaznamenal, protože on už nikam na ty Podbrdské lesy toho půl roku před koncem války [nemohl] – tam to bylo obsazené Němci.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hradiště, 27.06.2025

    (audio)
    délka: 01:55:04
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Partyzán, kterého tatínek za války ukrýval, měl na jeho pohřbu krásný proslov

Miloš Lehečka
Miloš Lehečka
zdroj: Archiv pamětníka

Miloš Lehečka se narodil 27. února 1951 v Hradišti u Kasejovic Ludmile Lehečkové, za svobodna Mašíkové, a Antonínu Lehečkovi. Ten byl umělecký kovář a podkovář. Mimo svou práci vytvořil z odpadu pohádkové Železné království. Půl roku před koncem války, když byl ještě svobodný a bezdětný, ukrýval u sebe doma partyzána Františka Duška, pronásledovaného gestapem. Když skončila válka, sešel se u tatínka v kovárně, Antonína Lehečky, důstojník sovětské armády s důstojníkem americké armády a podali si ruce. Na památku tohoto setkání tu pod rukama Antonína Lehečky vznikl ozdobný nápis. Pravděpodobně roku 1956 byla v rámci kolektivizace tatínkovi živnost zabavena, jako jeden z posledních vstoupil do jednotného zemědělského družstva (JZD). Miloš Lehečka se v roce 1968 vyučil opravářem zemědělských strojů v STS Blatná. Pracoval za nízký plat v JZD. Roku 1969 sloužil na vojně v Plzni, poté v Tachově. Dne 26. července 1975 se oženil s Annou Beranovou, vychovali spolu dvě děti. Pamětník si potřeboval finančně přilepšit, a tak třicet let po kravínech svážel mléko. Do komunistické strany nikdy nevstoupil, o politiku se nezajímal. V době natáčení, v roce 2025, žil stále ve svém rodném domě v Hradišti u Kasejovic, kde i nadále pečuje o Železné království svého otce.