Zase jsem mohla svobodně chodit do kostela
Stáhnout obrázek
Eva Gazdíková se narodila 8. února 1936 v Brumově – Bylnici. Její maminka Aloisie Rusková provozovala krejčovskou dílnu, otec Zdeněk se živil jako bednář. Rodina žila skromně a spokojeně až do vypuknutí druhé světové války, která přinesla některým jejím členům dramatické okamžiky. Evin strýc Josef Rusek byl válečným veteránem a hrdinou – během roku 1939 odešel do zahraničí, kde vstoupil do řad jedenáctého Československého pěšího praporu. Bojoval u Tobruku a po dalším výcviku v Anglii také v bitvě o přístav Dunkerque. Za odvahu získal několik vyznamenání včetně Československého válečného kříže. Teta Karla z matčiny strany se provdala za Němce Jozefa Frietschka, který brzy po vypuknutí války musel narukovat do wehrmachtu. Z války se vrátil, ale byl zahrnut do odsunu Němců z poválečného Československa. Eva Gazdíková jako osmiletá na obloze pozorovala leteckou bitvu nad Bílými Karpaty, kde se střetly americké bombardéry s německými stíhači. V roce 1953 přišla během měnové reformy o velkou částku peněz a zároveň úspěšně získala maturitu nezbytnou k tomu, aby mohla pracovat jako učitelka. Brzy nato nastoupila do své první školy v Zašové na Valašsku, kde se vyučovalo v prostorách bývalého kláštera a kde ještě tehdy žily řádové sestry, které režim později věznil v internačních táborech pro řeholnice. Jako na učitelku byl na Evu Gazdíkovou vyvíjen silný tlak – měla se vzdát své katolické víry a vystoupit z církve. Nejen že nevystoupila, ale i nadále tajně navštěvovala bohoslužby v okolních vesnicích. I když ji přemlouvali, členkou komunistické strany se nikdy nestala. S manželem Františkem vychovali tři děti, Janu, Evu a Jiřího. V době natáčení žila ovdovělá Eva Gazdíková v Domově pro seniory v Rožnově pod Radhoštěm.
