Mgr. Eva Gazdíková

* 1936

  • „Já jsem viděla třeba, že jsem měla třídu zrovna v přízemí. Tam byly řádové sestry, které tam normálně opatrovaly staré lidi, babičky, dědečci tam nebyli. Tam byly babičky a oni tam také ještě předtím vyučovali děti tam, že byla i jako klášterní škola, hodně zašovských, co jsem se dozvěděla, chodilo do té klášterní školy a velice na ty sestřičky byli, na ně rádi vzpomínali, že byly velice hodné.“

  • „Až potom, jako učitelka, tak to už bylo horší. To už po nás žádali, že musíme, že jestli chceme učit, tak musíme podepsat, že budeme, že vystupujeme z církve. Ale já jsem nevystoupila, protože maminka mě velice prosila: ,Prosím tě, jenom nikdy z církve nevystupuj.´ Když jsem měla strach, že budu jako, že nebudu smět učit, já jsem ráda učila, ale nikdy jsem z církve nevystoupila.“

  • „Byly tam obchodníci, nějací Bermannovi se jmenovali, kteří měli obchod, a vzpomínám si právě, že jak začalo to pronásledování Židů, toho starého pana Bermanna, já jsem šla totiž pro mléko, kde paní, která prodávala, paní mlékárnice, tak bydlela vedle hned těch Židů, tam měla jako domek. A já jsem si právě, jak jsem šla z toho mléka, tak jsem viděla, jak starý pan Bermann stál mezi, v takové uličce, měl tu židovskou hvězdu, jak tam smutně zkroušeně stál. A potom byli odsunutí všichni a většinou zahynuli v koncentračních táborech.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Rožnov pod Radhoštěm, 28.11.2025

    (audio)
    délka: 01:22:08
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Zase jsem mohla svobodně chodit do kostela

Eva Gazdíková v roce 2025
Eva Gazdíková v roce 2025
zdroj: fotografie byla pořízena při natáčení v roce 2025

Eva Gazdíková se narodila 8. února 1936 v Brumově – Bylnici. Její maminka Aloisie Rusková provozovala krejčovskou dílnu, otec Zdeněk se živil jako bednář. Rodina žila skromně a spokojeně až do vypuknutí druhé světové války, která přinesla některým jejím členům dramatické okamžiky. Evin strýc Josef Rusek byl válečným veteránem a hrdinou – během roku 1939 odešel do zahraničí, kde vstoupil do řad jedenáctého Československého pěšího praporu. Bojoval u Tobruku a po dalším výcviku v Anglii také v bitvě o přístav Dunkerque. Za odvahu získal několik vyznamenání včetně Československého válečného kříže. Teta Karla z matčiny strany se provdala za Němce Jozefa Frietschka, který brzy po vypuknutí války musel narukovat do wehrmachtu. Z války se vrátil, ale byl zahrnut do odsunu Němců z poválečného Československa. Eva Gazdíková jako osmiletá na obloze pozorovala leteckou bitvu nad Bílými Karpaty, kde se střetly americké bombardéry s německými stíhači. V roce 1953 přišla během měnové reformy o velkou částku peněz a zároveň úspěšně získala maturitu nezbytnou k tomu, aby mohla pracovat jako učitelka. Brzy nato nastoupila do své první školy v Zašové na Valašsku, kde se vyučovalo v prostorách bývalého kláštera a kde ještě tehdy žily řádové sestry, které režim později věznil v internačních táborech pro řeholnice. Jako na učitelku byl na Evu Gazdíkovou vyvíjen silný tlak – měla se vzdát své katolické víry a vystoupit z církve. Nejen že nevystoupila, ale i nadále tajně navštěvovala bohoslužby v okolních vesnicích. I když ji přemlouvali, členkou komunistické strany se nikdy nestala. S manželem Františkem vychovali tři děti, Janu, Evu a Jiřího. V době natáčení žila ovdovělá Eva Gazdíková v Domově pro seniory v Rožnově pod Radhoštěm.