Marie Dáňová

"Vzpomněla jsem si, že když byl výmlat, probíhalo to pod dohledem Československého svazu mládeže. Za stodolou ležel svazák, který hlídal počet pytlů namláceného obilí a měl u sebe papír položený na motoru. Ten papír se ale ztratil. Okamžitě běžel k Mejzlíkům do hospody, kde byla jediná hovorna v celé vsi. Zavolal estébáky a ti přijeli v kožených kabátech – chtěli vědět, co se stalo, a tvrdili, že jde o sabotáž, že ten papír tatínek zlikvidoval. Pak se sice ten papír našel, ale mezitím prohledali celý dům – a co přesně hledali, to opravdu nevím."

"Problém byl až potom, co jsme se nastěhovali do Chyšky. Pan řídící Mráček – tenkrát byl ministrem školství Zdeněk Nejedlý – [řídící Mráček] se mě ptal, jestli je [ministr školství Nejedlý] můj příbuzný. Nebyl. Řekla jsem, že ne. A od té doby to začalo. On mě terorizoval, protože jsem neuměla číselnou řadu. V Horních Radslavicích jsme byli ve výuce opoždění. Kuchal mě ukazovátkem pod žebra nebo mi dával oříšky gumou, že jsem neuměla tu číselnou řadu. A dával mi hodně najevo, že jsem dcera kulaka. Ale musím říct, že ještě za rok mě, ne že by mě nenáviděl, ale už to nebylo takové. Dělal účetního na národním výboru a potom mě třeba posílal, dělala jsem mu poslíčka a vybírala takové poplatky, takže už zapomněl, že jsem dcera kulaka."