Anna Urbášková

* 1932

  • „Pro mě to byl strýček, i když ten starší byl dědečkův bratr. Když přišel, zrovna jsem se oblékala do školy, a najednou strýc otevřel dveře a bez pozdravu vykřikl: ‚Karla zavřeli, Jeničko, zachraň rodinu!' Dopadl na židli a už nemohl víc mluvit. Maminka mi vrazila ruku do druhého rukávu a vystrčila mě dveřmi ven: ‚Utíkej do školy, ať nepřijdeš pozdě.' To si pamatuju. Pak táta jezdil s párem strýcových koní, protože Němci mu zabavili jeho vlastní – zabavili mu koně i vůz. Vozil dřevo do Moravičan, do flokárny [továrna na výrobu dřevěných kolíčků]. Otec s těmi koňmi dřevo vozil a jeho strýc je poklízel. Nevím, kolik let byl Karel zavřený. Byl v odboji. Jediné štěstí pro ně bylo, že měli rozdané jen náboje, ale zbraně ještě neměli, takže Němci žádné zbraně nenašli, jenom náboje. Kdo všechno byl v Dubicku v odboji, nevím, vím jen, že strýc Karel a Josef Nesetů."

  • „Vzali nám všechna dobrá pole. Dali nám ta nejhorší. A vždycky to dělali tak, že než jsme je pohnojili, tak nám je sebrali. Vzpomínám si, že jsme měli u kapličky pod Františkem navezený hnůj. Ještě jsme ho neměli rozházený a oni přišli, že to pole berou. Ani družstvo ten hnůj nerozházelo, a rovnou zaorávalo kopky hnoje."

  • „Tlačili [nás ke vstupu], ale pak toho nechali, protože věděli, že proti nám nic nezmůžou. Pak nám jeden řekl – měl známého na okrese –, že nás chtěli zlikvidovat. A na okrese jim prý řekli: ‚Až bude dubické družstvo dodávat tolik, kolik dodáváte vy, a budou dodávat ještě víc, pak vás můžeme zlikvidovat.'"

  • Celé nahrávky
  • 1

    Dubicko, 24.03.2025

    (audio)
    délka: 01:52:47
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
  • 2

    Dubicko, 26.08.2025

    (audio)
    délka: 01:55:56
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Jediné odolaly

Anna Urbášková, 1940
Anna Urbášková, 1940
zdroj: archiv pamětnice

Anna Urbášková se narodila 2. září 1932 v Dubicku na Mohelnicku jako mladší ze dvou sester Janu a Albíně Urbáškovým. Vyrůstala v české zemědělské rodině s hospodářstvím o sedmi hektarech, kde už od dětství tvrdě pracovala. Po mnichovské dohodě se Dubicko stalo součástí Říšské župy Sudety a obec procházela germanizací. Válečné roky poznamenaly celou rodinu. Anna byla svědkyní brutálního napadení místních odvedenců v Zábřehu v roce 1939 i záhadné smrti oblíbeného učitele Adolfa Berky. Otec Jan tajně podporoval partyzány a staral se o hospodářství svého bratrance Karla Urbáška, uvězněného za odbojovou činnost. V květnu 1945 prožila Anna popravy pěti místních mužů německými vojáky ve Stavenicích. Po smrti otce v roce 1951 hospodařila s nemocnou matkou a sestrou Františkou. Vystudovala zemědělskou školu, ale rodina odmítla vstoupit do jednotného zemědělského družstva (JZD). Za to čelily tvrdým represím – zabavování nejlepších polí a neustálému nátlaku. Jako poslední soukromé hospodářky v obci vydržely až do 70. let. Od roku 1974 až do penze v roce 1991 pracovala Anna Urbášková v lukavické papírně. Nikdy se nevdala – po otcově smrti neměla věno. Sametovou revoluci přivítala s nadšením. V době natáčení v roce 2025 stále bydlela v rodném domě v Dubicku.