Jaromír Procházka

* 1937

  • „No a snad druhý den, to si pamatuju, tam přijela do dvora dvě auta, vyskákali, tenkrát to byla Veřejná bezpečnost. Měli rudé pásky, nějací chlapi v kabátech, a Veřejná bezpečnost se samopaly. A otec zrovna byl v maštali a něco tam dělal s vidlemi, krmil tam koně, dával jim za žebřík. Oni šli k nám a naše matka říkala: ,Ne, není tu, on má práci, on je v maštali anebo je v kravíně.´ Tak šli za ním a že ho jdou zatknout a že půjde s nimi a že našli nějaké důkazy o tom, že se choval protistátně. A on jim vynadal, že je to blbost, on že je vlastenec a sokol a pro národ tady pěstuje už od mládí a bude to pěstovat dál. Jo, a oni řekli: ,Ne, půjdete s námi.´ On vzal ty vidle a teď proti nim vyběhl. Tak oni utíkali přes ten dvůr, ten mohl mít takových, to byl statek, tak tam takových sto metrů. Ta auta stála u vrat, tak běželi k těm vratům a začali křičet na ty policajty: 'Pomoc! Pomoc!' Oni natáhli samopaly a běželi proti tomu otci a on na ně křikl: ,Jestli nezdrhnete odsud, koukejte pryč, tak vás tady propíchnu.´ A letěl po tom jednom, ten uskočil. Já nevím, snad by ho propíchl – nepropíchl, já nevím. Tak naskákali do aut a odjeli.“

  • „Byl to inteligentní – samozřejmě – a vzdělaný člověk. On nás i učil to náboženství za války, za Protektorátu. To pamatuju, když jsem byl v takovém tom druhém nebo třetím postupném ročníku té obecné školy tenkrát, tak na konci – to bylo v roce, já nevím, 1943/1944, na konci školního roku. Říká: ,Naučím vás jednu písničku, která je z Fidlovačky, ze hry, jmenuje se Kde domov můj.' Byla to písnička ze hry, my jsme se ji naučili a na konci toho roku jsme zpívali, kde on hrál na housle, jako všichni dneska, a hrál Kde domov můj a my jsme zpívali. Bylo to na konci školního roku ve čtyřicátém třetím a čtyřicátém čtvrtém, to si pamatuju."

  • „Ty [kontroly statku během Protektorátu] pamatuju velice dobře, ty vojáky i ty gestapáky. Vždycky přišli dva Němci a třeba Čech, anebo přišli dva Němci a jeden byl Sudeťák, a ty kontroly byly přísné. Jenže naši lidi byli už takoví, že si říkali: ,Heleď, mluvilo se o tom, že příští týden budou kontroly, ale nevíme kde.´ Tak všichni byli ve střehu. Oni přišli, ale mezi nimi chodili i ti Němci, i Češi, ti tomu hospodářství rozuměli. Přijeli, já nevím, s nějakým tím autem německým, třeba mercedesem, zastavili u vrat, vystoupili gestapáci nebo... no těch wehrmachťáků moc nebylo. To byli ti kriplové takoví, kteří přišli zranění z fronty. Ze dvora nikdo nesměl, do dvora taky ne, a začala kontrola. Počítaly se slepice, počítala se prasata, počítaly se husy, počítaly se kozy, počítali se koně, krávy, všechno. Všechno se muselo zapsat. To třeba proběhla kontrola v pondělí a nepřišli měsíc dva. Anebo proběhla v pondělí a najednou se tam další pondělí objevila další kontrola.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Kutná Hora, 19.10.2024

    (audio)
    délka: 01:05:25
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
  • 2

    Praha, 12.03.2025

    (audio)
    délka: 02:01:45
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
  • 3

    Praha, 16.05.2025

    (audio)
    délka: 03:27:26
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

„Jak by nám někdo mohl sebrat naši půdu?“ divil se otec

Na vojně, 10. března 1953
Na vojně, 10. března 1953
zdroj: Archiv pamětníka

Jaromír Procházka se narodil 27. dubna 1937 v Kutné Hoře Amálii a Gustavu Procházkovým. Jeho rodiče měli v Neškaredicích (dnes součást Kutné Hory) statek s asi 80 hektary půdy. Za druhé světové války rodina tajně pomáhala lidem z měst, kteří neměli k naturáliím tak snadný přístup. Na konci druhé světové války bydlel u Procházkových sovětský důstojník, který jim ukradl majetek. Po roce 1948 otčím Jan Vosečka odmítal vstup do jednotného zemědělského družstva (JZD). Následující více než dva roky strávil v jáchymovských uranových dolech. Rodinu ze statku vystěhovali a sebrali jim téměř veškerý majetek. Jaromír Procházka měl jakožto nevlastní syn kulaka problém s přijetím na střední školu. Mohl se jen vyučit horníkem v Příbrami. Po ukončení učebního oboru, nastoupil do kutnohorských dolů na Kaňku, později pracoval také v dolech na Kladně. V letech 1964 a 1965 se opakovaně pokoušel o přijetí na FAMU. Nakonec ho přijali na obor umělecká fotografie na Pražské konzervatoři. Během invaze vojsk Varšavské smlouvy dění v Kutné Hoře fotograficky dokumentoval a dostal se do dramatické situace. V dalších letech se stal profesionálním fotografem v kutnohorském okrese a zachytil řadu dalších klíčových momentů. Pracoval pro média i další podniky. Fotograficky zachytil dění během generální stávky v roce 1989. V roce 2025 žil v Kutné Hoře.