Ingeborg Mauder

* 1937

  • „No, tak tehdy jsme měli přátelství s jedním Čechem, to znamená můj otec, moji rodiče, ti tu měli jednoho známého na radnici, kterého pak dobře poznali. Ten uměl dobře německy a matka byla Němka z Chebska a otec Čech. A tehdy bydleli tady v Teplé. A on byl na radnici sekretář. A ten tehdy mým rodičům hodně pomohl. Jak měli ten obchod. Tedy ty nouzové porážky. To taky nebylo tak jednoduché. To vlastně vedla jenom moje máma. Můj otec, ten se vrátil z války, a tak to bylo jen na mé matce, a ta si tam vedla ten deník, ona musela stále vést deník. A jednou se přepsala. A pak vytrhla jeden list a to byla její chyba. A na radnici si toho všimli, že chybí jedna stránka. A jednou přišli a obklíčili dům vojáky se samopaly. Celý dům byl obklíčen. Chtěli mou matku zavřít. Něco prý zatajila, že tam je vytržený list, a pak ji skoro celý den vyslýchali. Češi. To bylo hrozné. To byl pro mě strašný den. A tehdy přišel pan Kotěšovec [jméno podle přepisu, původní podoba není ověřena] a pak jí pomohl. Až teprve večer najednou odtáhli bez ničeho… to jsme už měli pořádný strach, jak najednou obklíčili náš dům.“

  • „Tam nahoře byl tábor, tam, kde bylo dřív koupaliště, kde se dalo vždycky hezky koupat. A tam se nacházel ten tábor. A v tom táboře pak byly ty ženy. To byly Židovky, které tam byly shromážděné, a pak je hnali na nádraží. Měly přes sebe přehozené deky. A jednou se jedna proplížila k nám do domu. Šly kolem a my jsme koukali z okna a najednou jedna stála u nás v kuchyni. Moje máma rychle zamkla dveře, protože kdyby tam ti vojáci přišli… a ano, vypadala hrozně. Máma jí pak vykoupala nohy, neměla žádné boty, dala jí něco k jídlu a ptá se jí: ‚Kam vás to vedou?‘ – ‚Ach, to my nevíme.‘“

  • „Ano, měli hodně štěstí. Zaprvé zůstali zdraví, pak odtamtud ze Schwalheimu… no, on hned ne, nejdřív pracoval u Američanů, nejdřív v nějaké prádelně, a pak v Bad Nauheimu u jedné ženy, která měla malé řeznictví, směl jí vypomáhat. A pak jsme poznali jednoho známého, který pak řekl: ‚Mám tady něco… můžeš to rozjet v Dolních Mlýnech, založ si vlastní podnik.‘ A tak měli odvahu a začali tam. Ale úplně v malém a skromně. To tehdy ještě šlo. A pak se postupně propracovali dál. A pak jsme měli ještě jednu pobočku, můj otec dělal dobré věci, uzeniny, hezké maso, takže jsme tehdy měli dobrý obchod. Mohli jsme zase koupit dům, nebo dokonce dva domy, ano.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Teplá , 28.06.2025

    (audio)
    délka: 01:03:58
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Karlovarský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Kdybych byla o dvacet let mladší, koupila bych si tam dům

Ingeborg Mauder, Teplá 2025
Ingeborg Mauder, Teplá 2025
zdroj: Post Bellum

Ingeborg Mauder, rozená Fischbach, se narodila 23. září 1937 v Teplé do německé rodiny. Její otec Franz Fischbach vlastnil místní řeznictví, matka Maria pracovala jako kuchařka a později provozovala vlastní obchod. Otec za války sloužil jako kuchař v řadách wehrmachtu a domácnost včetně řeznictví zůstala na starost matce. Dne 6. května 1945 se dočkali osvobození a znovuzavedení československé státní správy. Během poválečných odsunů sudetských Němců z Československa rodinu v roce 1946 vystěhovali. Nejprve prošli sběrným táborem v Teplé, potom putovali vlakem do Hesenska do rodiny sedláků v Schwalheimu. Ingeborg Mauder zde navštěvovala místní školu, později gymnázium a kromě výpomoci v rodinném řeznictví se starala i o po válce narozenou mladší sestru. Rodiče se postupně znovu vypracovali k vlastnímu prosperujícímu podniku. Pamětnice se provdala v roce 1959 a s manželem vychovala tři děti. Své vzpomínky na dětství v Teplé sdílela se svými blízkými. Do rodného města se vrátila poprvé v roce 1971. Do svého rodiště se vrací pravidelně a dodnes si uchovává dialekt z Teplé a předává ho dalším generacím. V době natáčení (2025) žila v německém Butzbachu.