Zdenka Kadlecová

* 1936

Video Player is loading.
Current Time 0:00
/
Duration 0:00
Loaded: 0%
Progress: 0%
Stream Type LIVE
Remaining Time -0:00
 
1x
  • „Dožila jsem se tam pětačtyřicátého roku revoluce, která tam byla docela dost divoká, protože jsme byli tenkrát na okraji Prahy a tam se třeba na konci revoluce... Jednak jsem nosila čaj na barikády, tak to bylo takové, že mi dali plechovou konvičku, s kterou se chodilo pro pivo, a tam, u naší hospody v ulici V Holešovičkách, byla barikáda, na které také samozřejmě pracoval můj tatínek. A já jsem jim tam nosila horký čaj. Pršelo, když se stavěly barikády, to si také pamatuji. A v průběhu té revoluce to bylo dost dobrodružné, protože nad námi byl, dnes je to ohromně zastavěná oblast, tam byl holý kopec Pelčák, jestli je to dodnes, to nevím. Chodívali jsme tu ze školy a do školy a nahoře byl násep takového odpadu, byl tam sběr odpadků z celé Prahy. A to se tam nahoře na tom Pelčáku shromažďovalo a Němci tam zakopali tank zvaný Tygr. A ten Tygr rozstřílel Staroměstskou radnici. My jsme byli všichni naivní tenkrát, byli jsme na zahradě a koukali jsme na toho Tygra, jak střílí na tu hořící radnici."

  • „Pak už jsem tam měla kamarádky. Byla jsem toulavé dítě. Rokoska byla taková vilová pustá čtvrť, kde bylo jedno auto, to měl nějaký veterinář z pražských jatek, jinak tam auta nejezdila. Jezdila tam tramvaj číslo tři, jela jednou za půl hodiny a žádná auta mimo nějaký náklaďák s uhlím tam prostě nejezdila, to byla docela taková zapomenutá varta. Já vím, že mě i v těch třech letech, nebo posléze v těch čtyřech pěti, běžně posílali na nákup. Dnes je to magistrála a je to prostě ďábelské místo. A díky tomu... moje maminka byla zaměstnaná, otec taky, takže jsme měli nějakou paní, která prala – jednou za měsíc, jednou za týden – to si nepamatuji. Ale ta paní tam docházela a musela dostat nějaké jídlo. A v tu dobu jsem vždy musela na nákup a chodila jsem pro dva špekáčky, tak zřejmě nebyla maminka příliš velkorysá, ale chodila jsem k řezníkovi pro dva špekáčky. A jednou jsem šla pro ty dva špekáčky a to řeznictví mělo zavřeno a já musela jít daleko, skoro celou stanici tramvaje do jiného řeznictví pro ty dva špekáčky. A protože jsem byla toulavé dítě, tak jsem se toulala. Tam byla jakási Praganda, továrna, tam jsem měla také kamarádku, ale ta už chodila do školy, tak já jsem se tam courala a viděla jsem, že tam stojí hlouček tří mužů. Tak jsem to opomněla a sunula jsem se podél zdi a najednou jelo po té křižovatce auto. Ti pánové měli něco v rukách, nakonec tam hodili bombu. Bylo to Heydrichovo auto a já jsem byla asi jediný svědek atentátu na Heydricha."

  • „Na to mám tedy strašnou vzpomínku. Ta věc je hrozná, ale nicméně já jsem v té době točila pro televizi – mimo ty dokumenty – reklamu. Vznikla nová reklamní redakce, vedl to pan Marvan a já jsem pro něj dělala různé reklamy. Dělali jsme všechno možné. Takovým tím naivním způsobem – když se na to dneska díváme, to by neprošlo. A měla jsem asistenta z vysoké školy tenkrát a ten jel tramvají po Václavském náměstí v okamžiku, kdy se upálil Jan Palach. Přišel do redakce a řekl mi: ,Hele, tam se někdo upálil na Václaváku, já jsem myslel, že tam zase točíte nějakou reklamu.´ Takže ten mi sdělil, co se stalo, ale on z té tramvaje nevystoupil, protože myslel, že tam točíme nějakou reklamu."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 09.09.2021

    (audio)
    délka: 02:14:53
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Viděla jsem atentát na Reinharda Heydricha

Zdenka Kadlecová, 50. léta
Zdenka Kadlecová, 50. léta
zdroj: archiv pamětnice

Zdenka Kadlecová, rodným jménem Lišková, se narodila 1. srpna 1936 v Praze. Dne 27. května 1942 se stala jako pětiletá očitou svědkyní atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha v pražské Libni. Liškovi pak při následných odvetných akcích nacistických bezpečnostních složek neunikli domovní prohlídce. V květnu 1945 nosila svému otci Antonínu Liškovi, jenž se podílel na stavbě barikád, čaj v termosce. Zdenka Kadlecová po několika pokusech vystudovat střední školu nastoupila jako zapisovatelka do Československého rozhlasu. Kvůli touze vystudovat pražskou FAMU si během jednoho roku doplnila maturitní vzdělání a v 60. letech zdárně promovala v oboru filmové produkce. Mezi její spolužáky patřila například Věra Chytilová či Jiří Menzel. Nastoupila jako produkční do Československé televize, kde vystřídala různé redakce, od sportovní po armádní. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 chtěla emigrovat do tehdejšího západního Německa, ale po měsíci v Mnichově se rozhodla pro návrat do vlasti. Hrozil jí vyhazov z televize, ale díky zásahu herce Vladimíra Dvořáka se jí nakonec v roce 1970 podařilo znovu uchytit jako produkční v redakci publicistiky a dokumentu. Zdenka Kadlecová s manželem Janem Kadlecem vychovali syna Jana. V roce 2021 byla vdovou a žila v Praze.