Jindřich Joch

* 1940

  • „My ze Suchdola jsme nesměli sem do Velenic. To se nesmělo. Mohli jsme jet, ale jenom na nádraží, tam byli péesáci [příslušníci Pohraniční stráže] a ti nás z toho nádraží nepustili. Tak my Velenice neznáme. Ani moje žena je neznala, ta tu vůbec ani nebyla ve Velenicích, a to to je kousek. Já taky ne. Já nevím, co tu kde je, vůbec.“

  • „Já vyšel ze školy, šel jsem na pilu. Jdu na odpolední a oni přišli a říkali: ,Musíte jít domů, nemáte práci!´ Víte, že jsem brečel? Šaty jsem neměl, korunu jsem neměl, měl jsem jenom tepláky. Roztrhaný jsem šel domů.“ Na cestě domů jsem šel kolem správy [lesů], tam byla myslivna, byl tam vedoucí hajný a oni mě znali, jak jsem tam jezdil, tak hajný se ptal: ,Kam jdeš?´ A já povídám: ,Jdu domů, vyhodili mě z pily. Národní výbor řekl, že nemůžu, a tak jdu domů.´ [Hajný říkal:] ,Ne, my máme poradu.´ Na obci měli nějakou poradu. [Hajný říkal:] ,Ráno přijď, my to tam rozhodneme, my to tam vyřídíme.´ Tak jsem ráno přišel a on povídá: ,My bychom tě vzali, kdybys chtěl do lesa.´ Tak jsem šel do lesa a tam jsem zůstal.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    České Velenice, 06.09.2025

    (audio)
    délka: 53:02
    nahrávka pořízena v rámci projektu Terénní reportáže
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Seli jsme obilí, nesměli jsme si semlít. Nic jsme nesměli

Jindřich Joch, 90. léta
Jindřich Joch, 90. léta
zdroj: Archív pamětníka

Jindřich Joch se narodil 5. července 1940 jako nemanželské dítě Marii Machové v malé obci Rapšach (Rapischach/Rottenschachen) v jižních Čechách. Když mu bylo asi pět let, jeho matka se provdala za Rudolfa Jocha a přestěhovali se do Boru u Suchdola nad Lužnicí, kde Rudolf Joch vlastnil statek o 12 hektarech. V polovině 50. let začali komunisté v Suchdole zakládat jednotné zemědělské družstvo (JZD). Jochovi, stejně jako mnoho dalších sedláků v obci, odmítali do družstva vstoupit. Za svůj odpor čelili likvidačním dodávkám, vyhrožování a tvrdé perzekuci. Rudolfa Jocha opakovaně odváděli k výslechům a hrozilo jim vystěhování z obce. Nakonec rodiče do JZD pod nátlakem vstoupili. Jindřich Joch ukončil základní školu v roce 1953 a nastoupil jako pomocný dělník na místní pilu. Brzy ho ale kvůli tzv. kulackému původu propustili. Jen díky přímluvě místního hajného získal místo u lesů, kde pracoval až do odchodu do důchodu. Ve svých vzpomínkách popisuje život v bezprostřední blízkosti železné opony. Jindřich Joch zemřel krátce po natáčení, v říjnu 2025.