Josef Heldes

„ [Beckov] se partizánské války více méně nezúčastnil. Ale na oplátku v Selci, odkud pochází moje maminka, tam to je posunuté bokem, mezi těmi horami, takový jako klín pod těmi Inoveckými horami, tam partizánů bylo dost. No ale co čert nechtěl? Němci obstoupili celý Selec, kdo utíkal, po každém se střílelo, a buď ho zabili, nebo zranili. A ti chlapi, kteří tam byli, bylo jich asi 73 [56], nahnali je do parku v Beckově. Mezi nimi byli i mojí maminky sestry manžel se synem, Šišovský. A byl tam Kabát, jako bratr od mojí maminky, a jeho dva synové. A ten jeden syn byl v té partyzánské válce zraněný na ruce, měl potom nějakou protézu, měl něco s rukou. V hotelu Cholar je vyslýchali, mlátili je tam, nedostali jíst a nedostali pít. Drželi je tam asi dva dny v parku, žádný nocleh, žádný přístřešek, nic. Kdo co mohl a nemohl, jim něco postrčil nebo nepostrčil, jako nějaké jídlo, co se dalo. Pak je odváželi a samozřejmě mnozí z nich se nevrátili, protože zahynuli v koncentračních táborech. Byli tam dva partyzáni, kteří byli usvědčeni, nevím jak, tak je potom odvedli mimo hrad Beckov. Museli si vykopat jámu, tam je oba dva zastřelili a tam je zahrabali. Po válce je vykopali a pochovali je na hřbitově, jako takový pietní akt.”

„Samozřejmě že někteří byli i v národním výboru. Samozřejmě že Hlinkova garda tam chodívala. My jako děti jsme pochodovávali okolo nich. Dopadlo to tak, že Hlinkova garda vyháněla všechny Čechy. ‚Všichni Češi ven!‘ Důvod? ‚Čecha do mechu, mech do Dunaje!‘ Protože když jste se podíval, tak všude byl Čech: farář Čech, notář Čech, všichni četníci Češi, učitelé Češi. Kde jste se podíval, nebyl žádný Slovák, byl jenom Čech. A ten se držel své české řeči. ‚Prkýnko je prkno‘, a ne že by řekl ‚prkno je deska‘. Dopadalo to tak, že tam nastal takový tlak, že Čechy vyhnali. Z Beckova všechny Čechy vyhnali. Zůstaly tam možná tři rodiny, takové neutrální, které byly i dřív neutrální. Ostatní ven! Vyprali je ven, hotovo. Na Slovensku, po Slovensku a hotovo. ‚My si budeme vládnout sami.‘“

„Někteří byli bohatí, hlavně ti Wienerové a Kurzové. Někteří byli obchodníci, jiní byli kšeftmani. Prostě to dělali, jak se dalo. Mohu se zmínit i o odsunu Židů. Když tam byl Slovenský stát a nastal odsun Židů, přišli do Beckova i Němci a Židé se museli připravit k odjezdu. Tak je odvezli, vyvezli všechny, a ze 38 židovských rodin se po válce vrátilo celkem jen sedm lidí. Vzpomínám si velmi dobře i na další věci, a to je, že původně Židé, hlavně ti bohatí, Kurz a Wiener, se snažili tomu odsunu zabránit tím, že přestoupili na katolickou víru, že se nechali pokřtít na římskokatolické náboženství. Ale ani to jim nepomohlo, protože jim stále hrozilo nebezpečí, že je přesto všechno vezmou. A představte si, jaké to muselo být pro Židy, kteří byli schovaní v klášteře v Beckově, v kryptě dole v podzemí, kde žili snad půldruhého roku, dva roky.“