Zdeňka Dušková

„Věděla jsem, když jsem byla ve vašem věku, že děda něco špatného udělal. Babička o tom nesměla mluvit, nemám ani fotografii, protože všechno zabavila tenkrát Státní bezpečnost, takže jsme neměli vůbec nic. A nemluvilo se o tom. Když jsem ale byla, je to tak asi osm deset let, tak mě oslovila jedna paní a zavolala mi, že znala mého dědečka i babičku i moji maminku a že by ráda věděla, jak to s nimi vlastně dopadlo, jak jsme žili a podobně. Ona totiž původně, jak babičce v Jindřichově zabavili majetek, tak ten byt a barák měla pronajatý. Byla to spisovatelka paní Marie Rút Křížková, která už nežije, ale v té době ještě byla slavnou spisovatelkou, která napsala několik knih. A pracovala v etické komisi na ministerstvu obrany a chtěla právě díky tomu oslovit lidi a hledala nějaké příbuzné, kteří ještě žili, kteří znali moji babičku s dědou. A pak jednou tady v Rumburku v muzeu pracoval její známý, tak hledali kontakt, jestli by někoho nenašli. Našli mě, protože já jsem už jako jediná žijící z rodiny, která zůstala. Oslovila mě, setkaly jsme se, byla jsem za ní v Praze. A říkala mi, že znala babičku i s mými tetami a že [znala] celý ten proces, který tenkrát proběhl, a že by chtěli v rámci komise, dá se říct, osvobodit nebo omilostnit dědu, že byl neprávem popraven.“

„Bohužel se to táhlo i se mnou, protože když jsem jako žákyně základní školy psala přihlášku na další školu, tak jsem si dala pedagogickou školu v Mostě. A bohužel se dřív psalo hodnocení, ne jako dneska máte vy, že se napíše jenom: účastnil se soutěží a podobně, ale několikastránkové hodnocení, co politika celé rodiny. A tam se samozřejmě objevilo, že děda byl popraven, že babička zůstala sama, že byli proti politickému režimu. Tak jsem se nemohla dostat na žádnou střední školu. Můžu děkovat paní zástupkyni z pedagogické školy, která původně pocházela ze Šluknova a věděla, že je tady nedostatek vychovatelů. Tak jsem na přímluvu byla přijata na pedagogickou školu do Mostu.“

„Když byl děda popraven, babička zůstala se třemi dcerami. Bydleli původně v Rumburku, v Jindřichově, a byly odstěhovány za trest do Velkého Šenova. A tam vychovávala sama tři dcery. A jelikož to v tehdejší době byl jako politický trest, byla odsunuta sem do Velkého Šenova, byl jí zabaven všechen majetek a tady vychovávala své tři dcery. Bohužel byla na všechno sama, takže to zdravotně odnášela. Měla dokonce šest infarktů, šestý nepřežila. Ale jelikož to bohužel byla politicky rodina, která se nesměla vůbec nikde projevovat, chodila babička do práce v noci, protože když šla přes den, tak na ni házeli kameny. Neměla žádné vzdělání, ani jedna její dcera neměla vzdělání, protože je nevzali na žádnou školu, vyšly jenom devátý ročník a zbytek neměly. Ani jedna neměla střední školu.“