Slavomír Klaban

* 1922

  • „Naše rodina byla celá zapojena do odbojové činnosti. Nejprve otec, který byl vedoucím funkcionářem Obrany národa, a protože tato organizace pracovala zejména špionážně, tak já jsem se staral o to, aby bylo pro spojenecké letectvo zmapováno prostředí Hradce Králové. Jak víte, byly bombardované i Pardubice a nějaké bomby dopadly na civilní obyvatelstvo, některé i na fabriku zpracující naftu. To nás, odbojáře, vyprovokovalo k tomu, abychom se prostřednictvím Obrany národa spojili s naším centrem v Londýně, proto, aby se dozvěděli, že Spojenci bombardovali i obytné čtvrti. Nám se to krajně nelíbilo, považovali jsme to za pochybení. Tak jsme se snažili právě tímto způsobem upozornit naše odbojové vedení v Londýně, že se při bombardování dopouštějí nepřesností, které nemají dopad na Němce, ale na české civilní obyvatelstvo.“

  • „Nejcennější pomoc bylo napojení na spolehlivé lidi, kteří je neudají gestapu.“

  • „Maminka věděla, že jsme zapojeni v odboji. Vedoucí vojenský činitel Obrany národa u nás přespával, když býval v Hradci. Jezdíval po celém kraji, aby nebyl dopadnutelný. Z titulu své pozice ve vojenské odbojové organizaci se obrátil na otce jako politického činitele, takže otec jim dal například seznam 160 spolehlivých vlastenců, kteří se všichni zapojili do Obrany národa. Organizace měla zprvu charakter ryze vojenský, ale zahrnovala i civilní složky.“

  • „To tehdy byla praxe gestapa a nacistické justice, že ten, kdo přišel přímo do styku s parašutisty, tak byl předem odsouzen k likvidaci.“

  • „Především jsem musel zprávy zpracovat. Sice nejsem technik, ale plán Hradce Králové jsem byl schopen udělat. Překresloval jsem objekty vojenského významu a pak to šlo kurýrní poštou za hranice. Na přepravě ven se podílel jeden člen a vedoucí činitel Obrany národa, ten měl tuto přepravu na starosti. Ovšem kudy kam, prostřednictvím koho, to jsem nevěděl. Bylo to proti pravidlům odbojářské činnosti. Takže požadavek jsem se snažil splnit, ale bylo to bez udání pramenů a spolupracovníků.“

  • „Prásknul mě můj nejlepší kamarád. Ve své zprávě jsem to uvedl. Nevydržel na gestapu a na podkladě jeho výpovědi jsem byl zatčen. To bylo 20. října 1944. Přišli mě zatýkat do školy ve Slatině na předměstí Hradce Králové. První ránu jsem dostal v budově Krajského soudu v Hradci Králové, kde byla věznice gestapa. Hned první den jsem po výslechu upadl do bezvědomí, tak si asi dovedete udělat představu, jak to vypadalo.“

  • „Oni seskočili ze třetího na čtvrtého dubna 1944. Na ten Zelený čtvrtek přišli k nám. Ta spolupráce začala od tohoto okamžiku s tím, že velice problematické bylo napojení na ně. Já jsem tehdy působil jako učitel... Když k vám přijde někdo v době, kdy gestapo v celém okolí naplno září, a řekne vám, že má adresu na pana Klabana. Já jsem byl na rozpacích. Na všech nárožích totiž bylo: ,Poskytneš-li pomoc cizímu agentu, budeš zastřelen ty i tvá rodina.‘ Já jsem tedy stál před alternativou - buď jsou to agenti provokatéři, nebo ne. Ten člověk prohlásil, že je parašutista a má za úkol organizačně navázat na pana Klabana. My tam máme takový rodinný domek a já jsem, mezitím, co jsem ho vedl do bytu, tak jsem přemýšlel, jak to teda je. Nevím proč, ale uvěřil jsem mu. Opravdu to bylo na blind.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 30.06.2004

    (audio)
    délka: 01:09:55
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

„Praxe gestapa a nacistické justice byla tehdy taková, že ten, kdo přišel přímo do styku s parašutisty, byl předem odsouzen k likvidaci.“

Slavomír Klaban
Slavomír Klaban
zdroj: Pamět národa - Archiv

Pan Slavomír Klaban se narodil 24. srpna 1922 v Hradci Králové. Jeho otec František Klaban byl vedoucím představitelem sociální demokracie na Královéhradecku v meziválečném období. Slavomír Klaban vystudoval učitelský ústav a působil na několika školách v Hradci Králové a okolí. Celá jeho rodina se za války zapojila do odbojové činnosti, Slavomír Klaban působil od podzimu 1939 až do roku 1941 v Obraně národa, jeho otec byl v roce 1941 kvůli činnosti v této organizaci zatčen. V roce 1944 byl pan Slavomír Klaban prvním, kdo pomohl parašutistům z operace Barium po jejich výsadku. Kvůli kontaktům s nimi byl však v říjnu 1944 zatčen gestapem. Byl vězněn nejprve v Hradci Králové, později na terezínské Malé pevnosti, kde pobýval v tzv. cele smrti. Před vykonáním rozsudku naštěstí válka skončila. Po válce odmítl vstoupit do KSČ, na konci osmdesátých let se aktivně podílel na obnově sociální demokracie, v roce 1990 se stal jejím čestným předsedou.