Na babičku házeli lidé na ulici kameny, do práce chodila jen v noci
Stáhnout obrázek
Zdeňka Dušková se narodila 16. listopadu 1959 v Rumburku do rodiny s pohnutou minulostí. Od útlého věku vnímala odtažité chování lidí k její matce i k ní samotné a nechápala proč. Byla vnučkou vedoucího odbojové skupiny Dr. Eduard Beneš, která působila v Rumburku a okolí. Otec její matky, Bedřich Judytka, se stal v době komunistického režimu obětí justiční vraždy. A cejch nepřátel režimu celý život nosila matka pamětnice, její sestry a nakonec i Zdeňka Dušková sama. V kádrovém profilu měla takový posudek, že bylo téměř nemožné, aby vystudovala. Přihlásila se ale na Střední pedagogickou školu do Mostu a jen díky přímluvě pedagožky, která pocházela ze Šluknovského výběžku, mohla studovat. Pracovala nejprve jako vychovatelka v Dětském domově v Lipové u Šluknova, poté na stejné pozici na základní škole ve Velkém Šenově. Následně působila na stejné škole jako učitelka. Ač neměla tušení, proč leží na její rodině tak velký stín, pociťovala odjakživa nedůvěru a nechuť vstoupit do komunistické strany. Po sametové revoluci začala, díky spisovatelce Marii Rút Křížkové, která se příběhu jejího dědečka věnovala, rozplétat rodinnou historii. V roce 2016 převzala od ministerstva obrany osvědčení, které Bedřicha Judytku rehabilituje a označuje ho za účastníka odboje a odporu proti komunismu. S manželem vychovala dvě děti, v roce 2025 žila a stále působila jako pedagožka ve Velkém Šenově na Děčínsku. Příběh Zdeňky Duškové jsme mohli zaznamenat díky podpoře města Rumburk.