Narcis Tálský

* 1940

  • „Já u toho nebyl, byli jsme ve škole. A když jsme se vraceli kolem třetí hodiny domů od Radostína, viděl jsem, že se kolem domu něco děje — bylo tam několik aut. Přišli jsme domů a tam už bylo poměrně dost estébáků, kteří v tom obydlí dělali razii. Prohledávali všechno možné. Táta doma nebyl. Až poté jsme se dozvěděli, že byl ráno pozván na ONV, takže jel v sedm hodin autobusem. Vystoupil a šel Radniční ulicí směrem k ONV, a když byl na chodníku, zastavila u něj šestsettrojka. Vystoupili ti příslušníci, strčili ho do auta a jeli s ním na Prahu. To jsme se dozvěděli až den poté. Byli jsme z toho rozčarovaní, co se vlastně děje.“

  • „Jeden šturmovik letěl od Radostína směrem na Telečkov, přes náš barák. Jedna bomba byla shozená — říkalo se tam ‚na Příčných‘ — asi dvě stě metrů od baráku. A druhá byla zřejmě mířena k nám na barák, ale spadla asi o deset metrů dál, na taras u rybníka, a vybuchla v rybníku. Velice dobře si pamatuju, jak jsme byli jako děcka vyplašení v kuchyni pod stolem. Výbuch vyhodil vodu z rybníka přes barák, nahoře se všechna ta skla vysypala, voda šla do kuchyně. Nevěděli jsme, co se stalo. Máma byla u dobytka v chlévě, nějak nás pak dala dohromady — to si pamatuju jako skutečně hrůzný zážitek.“

  • „Vím, že otec byl v kontaktu s panem Pavlasem. Pavlas byl člověk, který se – nevím, asi od roku 1940 – skrýval. Byl stíhán gestapem, spal po lesích, někdy i u nás. Vím, že přišel a s tátou se o něčem bavili. V té době jsem to nemohl vnímat. Nějaký pan Javůrek – to byl také lesák z Pavlova – a měli takovou skupinu tři P. Nevím, kdo v tom všem byl, to vám neřeknu přesně. Řekl bych vám přesně všechno, kdyby v tom roce 1953, když tam estébáci dělali razie a všechno rabovali, nebylo všechno zničeno. Všechny tiskoviny a všechno ostatní bylo přebrané. A vím, že to tam bylo – byla tam průkazka a tak dále, jména, spolupracovníci. Vlastně syn pana Pavlase byl v Kounických kolejích popraven, takže je dávali do souvislosti. Pavlase stíhali také. Byl to chlap, který to všechno vydržel. To byl člověk - hrdina.“

  • "Tlučení na dveře, my jsme říkali parkán, tak v noci třeba ve dvanáct nebo v jednu hodinu, tam se rozsvítilo na dveře, samopaly před sebou a takových deset, patnáct chlapů. My jsme se museli postavit všichni v kuchyni ke sporáku. To vidím jak dneska, my jsme byli kluci v trenýrkách a teď nám byla zima, jsme se klepali strachy nebo rozrušením. Teď máma musela sedět na židli stranou a tam chlap se samopalem nás hlídal. A teď ostatní, to bylo slyšet mlácení po tom mlýně - trhali podlahy, poněvadž ten mlýn jak byl předěláván dřív, tak už bylo vše pobitý, zakrytý. Ty krovy hladký, a to všechno sekerama sekali napříč, ty prkna."

  • "Přivezli ho do Pankráce a hned že přišli a říkali: Tady je desinfekce, my vám musíme dát injekci. Říkal: 'Já jsem na sobě tak zpozoroval, během týdne, že jsem ke všemu tak úplně zlhostejněl, vyměnil.' Ono mu to bylo jedno, že se mu tam skoro i líbilo."

  • "Já ho vlastně viděl poprvé až se vrátil, po těch skoro deseti letech. Vrátil se a byl nemocný na srdce a celkově. Doma byl týden a šel do Nového Města na Moravě do nemocnice, potom ho pustili, znovu tam šel a vlastně tam pak po dvou měsících zemřel na následky. Vždyť umřel v osmapadesáti."

  • "Přišlo mu pozvání na ONV na určitý den a hodinu, na třináctého listopadu v devět hodin se měl dostavit na okrese. A on jak jel autobusem, přijel do Meziříčí a šel na okres, tak tam se jde Radniční ulicí. Přijel tatraplán, dva chlapi vystoupili: 'Pojedete s námi' a jel přímo do Prahy."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Pokojov, 14.07.2020

    (audio)
    délka: 02:06:37
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Pokojov, 23.11.2024

    (audio)
    délka: 01:13:00
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
  • 3

    Jihlava, 06.09.2025

    (audio)
    délka: 01:45:39
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Vysočina
  • 4

    Jihlava, 10.09.2025

    (audio)
    délka: 01:03:37
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Vysočina
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Věznici jsme upozornili na změnu otcova bydliště - hřbitov Pavlov

Narcis Tálský
Narcis Tálský
zdroj: archiv pamětníka

Narcis Tálský se narodil 6. ledna 1940 v obci Znětínek na Českomoravské vrchovině. Rodina Tálských zde vlastnila mlýn a jeho otec Dominik patřil k deváté generaci mlynářů. Za okupace tu ukrývali odbojáře i uprchlíky z totálního nasazení a pro lidi z okolí mleli načerno mouku. Po válce se do vybavení mlýna investovalo, na což si rodina vypůjčila nemalé finanční prostředky. Po únoru 1948 došlo k znárodnění mlýna a zastavení provozu. Perzekuce rodiny vyvrcholila 13. ledna 1953, kdy příslušníci Státní bezpečnosti zatkli Dominika Tálského. Ve stejnou dobu proběhlo v mlýně několik domovních prohlídek, při kterých byly nalezeny nefunkční německé zbraně s municí. Souzený Tálský stanul v únoru 1954 v tajném líčení spolu s hlavními tvářemi (Kokrda, Novák, Cába) protikomunistické odbojové organizace Legie Svobody - DAAK. Dostal 15 let vězení za velezradu. Narcisův starší bratr Jaromír byl odsouzen k jednomu roku odnětí svobody za neoznámení otcovy trestné činnosti a byl vězněn na Pankráci. Matka Anežka se psychicky zhroutila a několik měsíců se léčila mimo domov. Situace dopadla i na Narcise, kterému nebylo umožněno další studium a v patnácti letech nastoupil do stavebního podniku ve Velkém Meziříčí a později si dálkově doplnil výuční list v oboru instalatér. Řemeslo vykonával i po návratu z vojny (1961). Vězněný Dominik Tálský byl v květnu 1962 amnestován a krátce po svém propuštění zemřel ve věku 58 let na následky věznění. Plně rehabilitován byl po roce 1989. Narcis Tálský v roce 1968 nastoupil do strojíren ŽĎAS, kde v listopadu 1989 vedl s několika dalšími zaměstnanci generální stávku. Po převratu patřil k zakládajícím členům strany sociální demokracie ve Žďáru nad Sázavou, jejímž členem donedávna byl. V minulosti působil ve funkci starosty obce Pokojov, kde žil i v době natáčení (2020).