Petr Sodomka

* 1947

  • "Byli jsme v Jugoslávii na Makarské na kondičním soustředění. Ráno nám to oznámili – že k nám vtrhli Rusáci. Zakázali nám odtamtud vyjet. To jsme se akorát balili, že pojedeme domů. Byli jsme tam další tři neděle. Nějaký vojenský atašé – to byla Dukla – nějaký vojenský atašé nám zakázal vyjet, tak nás tam Jugoši hostili a bylo to tam dobré. Pak jsme se už nevraceli přes Maďarsko, ale vraceli jsme se přes Rakousko. Ještě jsme šli do Prátru, dát si něco pořádného k jídlu, kdo ví, jaké to tam bude. Celý autobus jsme se tedy vrátili. Ten Prátr v té době byl teda zážitek. Jak lidé zdrhali, tak tam to byla mela. Zapomněl jsem takové ty příběhy, kdy jsem zapomněl doma nějaké dokumenty a tak zase hurá zpátky. A pak, když jsme přes ty Velenice přecházeli, tak celníci nám řekli, že jsme první autobus, který se vrátil celý. Přijeli jsme do Týna nad Vltavou a v Týně nad Vltavou – okolo – byly zakopané ruské tanky a mířily tam. Tam je nějaký tankový útvar, tak mířily na město nebo na ten... Tak jsme byli v realitě."

  • "Při tréninku v roce 1968 jsme trénovali a on přejížděl řeku, krátký traverz. Přijel k takovým jako… oni z toho udělali česla, že tam zadrží vodu, aby tam byl schod. A tím protékala voda a on tam spadnul a tohle ho napláclo na ty česla a tím, že voda protékala, tak nemohl prostě nic dělat. Tak jsem vylezl z lodě, skočil jsem tam, serval jsem z něj tu loď. Vynořil se a začal plácat a začal na mě mluvit německy. Údajně se našli takoví machři, že si zmáčkli čas, jak tam byl dlouho, a říkali, že prý skoro tři minuty. Normálně byl úplně v klidu, byl takový… no kašlal a byl dobrý. Jak tam právě protékala voda s tím vzduchem, tak on si to ani nepamatuje."

  • "Chtěl jsem dělat trenéra, takže jsem si vlastně svým způsobem o to řekl. Takhle, řekl jsem tenkrát šéfovi Dukly, že bych ho chtěl dělat, že budu končit, a on mi povídá: ‚Petře, hele, ono není místo.‘ Tak jsem si řekl, co se dá dělat. Byli jsme u Dzúra pro odměny a Dzúr povídá: ‚Jestli máte někdo nějaký problém, tak řekněte, to vyřešíme.‘ Tak jsem se přihlásil. V podstatě jsem porušil vojenský řád, protože jsem obešel velitele, že jo. Musel jít k němu, a tak jsem musel jít s ním a řekl jsem mu, že chci po ukončení kariéry dělat trenéra, ale že prý není místo, a tak budu končit. A on mi na to povídá: ‚To není problém, nažhavíme dráty.‘ V pondělí tam byl příkaz v Brandýse, místo do tabulky. A už se po mně vozili. Tak jsem nejdřív řekl, že budu obhajovat titul, a pak jsem říkal, že je to zbytečné, a tak jsem skončil."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hradec Králové, 09.12.2025

    (audio)
    délka: 01:40:18
    nahrávka pořízena v rámci projektu Tipsport pro legendy
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nejcennější je pro mě poslední zlato

Petr Sodomka během mistrovství světa, 1967
Petr Sodomka během mistrovství světa, 1967
zdroj: Archiv pamětníka

Petr Sodomka se narodil 19. května 1947 v Pardubicích. Od dětství měl kladný vztah ke sportu a ve dvanácti letech objevil kouzlo vodního slalomu v místní loděnici. Sport ho natolik uchvátil, že začal pravidelně trénovat v místním vodáckém oddíle. Vojenskou službu strávil v Dukle Bechyně, která byla zaměřená na vodní slalom. V roce 1967 se poprvé účastnil mistrovství světa a vyhrál zlaté medaile. Po ukončení vojenské služby se rozhodl v Dukle zůstat a nadále reprezentovat Československo. Prakticky na každém mistrovství světa vybojoval cenné kovy a stal se světovou legendou vodního sportu. V roce 1972 při premiéře vodního slalomu na Letních olympijských hrách v Mnichově skončil na 8. místě v individuálním závodě. Sportovní kariéru ukončil po zisku zlaté medaile na mistrovství světa v rakouském Spittal an der Drau v roce 1977. Po kariéře se krátce věnoval trénování a následně v roce 1979 odešel i z Dukly. Po pádu komunistického režimu začal podnikat v oblasti výroby a stavby lodí. V době natáčení (2025) žil s rodinou v Hradci Králové.