Alena Parthonnaud

* 1947

  • „To byly takové zvláštní situace, jezdili jsme vlakem Praha – Paříž, který zastavoval v Chebu. Cesta trvala velice dlouho, dvaadvacet hodin. Ten vlak totiž často zastavoval v Německu. Vyjíždělo se v deset dopoledne z Prahy a až druhý den v osm ráno se přijelo do Paříže. Zastavovali jsme v Chebu na hranicích, poloprázdný vlak byl obklopen vojáky s vlčáky, kteří tři hodiny prohlíželi celý vlak. Zvnějšku i zevnitř, bylo to hrozné. Mám na to hrozné vzpomínky a nikdy na to nezapomenu. Při těchto prohlídkách jsem svůj francouzský pas schovávala do drdolu. Naštěstí na to nikdy nepřišli.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Paříž, 18.07.2025

    (audio)
    délka: 58:11
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Francouzský pas musela na hranicích ukrývat v drdolu

Alena Krutová, později provdaná Parthonnaud, v 70. letech
Alena Krutová, později provdaná Parthonnaud, v 70. letech
zdroj: archiv pamětnice

Alena Parthonnaud se narodila jako Alena Krutová 17. října 1947 v Praze jako prostřední ze tří dětí Vladislava Kruty a Emmy, rozené Bahuault. Její otec byl český vědec v oboru fyziologie, matka Francouzka. Rodiče se seznámili během otcova předválečného působení na Sorbonně. Za války působil jako lékař v československých perutích RAF a po válce se celá rodina přestěhovala do Československa. Zde Vladislav Kruta působil v různých vědeckých funkcích v Praze, Hradci Králové a Brně. Matka trpěla tím, že po roce 1948 nesměla navštěvovat svou rodinu ve Francii. Rodinným jazykem byla francouzština, Alena se česky naučila až ve škole. Vystudovala gymnázium v Brně a po maturitě nastoupila na obor hudební věda na filozofické fakultě brněnské univerzity. Vladislav Kruta roku 1968 jako jedna ze sedmdesáti veřejně činných osobností podepsal manifest Dva tisíce slov, na počátku normalizace byl proto vyhozen z univerzity a nesměl publikovat. Alena nicméně svá studia dokončila a pracovala pro Mezinárodní hudební festival v Brně. Roku 1977 využila možnosti osmiměsíčního stipendia v Paříži a během svého pobytu se rozhodla, že ve Francii už zůstane. Usnadnila jí to skutečnost, že kromě českého byla držitelkou i francouzského pasu. Ve Francii se provdala a narodily se jí dvě dcery. Roku 1988 začala pracovat pro hudební knihovnu Médiathèque musicale Mahler, později přejmenovanou na počest svých zakladatelů na Bibliothèque musicale La Grange - Fleuret. Zde působila až do roku 2018. Žije ve Francii, ale za svou druhou vlast stále považuje i Českou republiku.