Říkal jsem si, že když je ve Švédsku kapitalismus, tak mi to vydávání desek půjde
Stáhnout obrázek
Jiří Pallas se narodil 30. srpna 1949 v Praze. Po maturitě pracoval jako zvukař v televizi a díky tomu se dostal na tehdejší hudební scénu. Na začátku 70. let se naučil obcházet přísné předpisy ohledně pořádání koncertů a společně s Jaroslavem Hutkou založil spolek na sebepodporování písničkářů Šafrán. Přes svou budoucí manželku Jitku Bidlasovou se seznámil s lidmi kolem Petra Uhla. Ten ho na Vánoce 1976 seznámil s prohlášením Charty 77. On i Jitka okamžitě podepsali a zpečetili tak svůj osud. Následovala zatčení, výslechy a nakonec nucené vystěhování. Po odchodu do Švédska za podpory tamní levice (někdejších maoistů) pašoval literaturu do východního bloku, zakládal spolky, pořádal demonstrace. Pohyboval se v okruhu právě vznikající Nadace Charty 77, ze které ale po sporu s Františkem Janouchem odešel. Dál podporoval československou hudbu a vydával desky zakázaných umělců. Tu první nahráli švédští novináři, kteří do Prahy jeli na hokejové mistrovství světa. Později už se ale písničkáři většinou nahrávali sami. Nahrávky se pak pašovaly na Západ, kde Pallas vydával desky, které pak prodával československým emigrantům nebo je pašoval zpět ČSSR. Své nakladatelství pojmenoval symbolicky – Šafrán 78. Desky vydával až do sametové revoluce a přestože do Československa zamířil vzápětí po otevření hranic, nikdy nezvažoval, že by se do vlasti vrátil natrvalo.