Lubomír Mikulka

* 1946

  • „Lidé z Klenovic se nechtěli podílet na naší likvidaci, a tak přišli lidé z JZD Hruška a brali nám dobytek, obilí i všechno ostatní. Přišli a všechno posbírali. Slepice, králíky, všechno, co bylo doma. Holuby na střeše, co neuletěli, postříleli. Měli jsme kobylu Olinu, ke které nemohl nikdo cizí. Tatínek ji musel nastrojit, protože by ji zastřelili ve stáji. Asi dva měsíce pak zůstala v postrojích, protože se k ní nikdo nedokázal přiblížit, a potom ji dali na jatka.“

  • „Tak jako v koncentráku to bylo obehnáno dvěma ostnatými dráty, mezitím ulička a každých pětasedmdesát metrů špačkárna. Když na návštěvu převedli vězně, tak vždycky seděl vězeň, dozorce, vězeň, dozorce a ve dveřích ještě stáli dozorci se psy a samopaly. Mezi námi široký stůl a tam stála překážka, že jsme si ani nemohli podat ruku. Byli jsme tam asi půl hodiny a pak zaveleli: ‚Vztyk!‘ A hotovo. Do Příbrami jsme jeli, nevím jak dlouho, a za půl hodiny jsme jeli zpátky.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Klenovice na Hané, 03.07.2018

    (audio)
    délka: 01:29:18
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Holuby na střeše, co neuletěli, postříleli

Lubomír Mikulka u lesní správy
Lubomír Mikulka u lesní správy
zdroj: archiv pamětníka

Lubomír Mikulka se narodil 28. října 1946 v Klenovicích na Hané jako mladší ze dvou synů rodičům Františkovi a Marii Mikulkovým. Rodina v obci vlastnila hospodářství s dvaceti hektary polností. Během kolektivizace odmítali vstoupit do jednotného zemědělského družstva (JZD). Nasadili jim proto nesplnitelné dodávky zemědělských komodit, vyměnili polnosti za horší a vzdálenější, a několikrát dokonce sebrali zásoby obilí a neměli pak čím zasít. Na příkaz okresního prokurátora v Kojetíně pak rodině v prosinci 1955 zabavili veškerý majetek a předali do bezplatného užívání JZD Klenovice na Hané. Dne 2. února 1956 Lidový soud v Kojetíně po vykonstruovaném procesu poslal otce na pět a půl roku do vězení, které strávil v nápravně pracovních táborech u uranových dolů. O dva roky později pamětníkova utrápená matka v pouhých osmatřiceti letech velmi rychle podlehla rakovině. Dvanáctiletý Lubomír pak žil u prarodičů. Ani po propuštění se otec nesměl vrátit k rodině, protože měl na pět let zakázán pobyt v rodné obci. Několikaleté vězení se podepsalo na jeho zdravotním stavu a v roce 1970, v třiapadesáti letech, zemřel. V roce 1968 se Lubomír Mikulka oženil s Marií Kubalíkovou a společně se nastěhovali do z poloviny zkonfiskovaného rodinného gruntu v Klenovicích na Hané, který ale byl po několikaletém užívání JZD v katastrofálním stavu. Za vlastní peníze musel nejprve opravit propadlé střechy hospodářských budov a vyvézt několik tun odpadu ze dvora. Dodnes mají kvůli tomu znečištěnou podzemní vodu.