Ve lži žít nedokázal
Stáhnout obrázek
Petr Nejtek se narodil 31. března 1941 v Českých Kopistech poblíž Terezína. S rodiči Jiřím Nejtkem (1912–2004), matkou Libuší (1917–2006), rozenou Strádalovou, a svými dvěma sestrami, Libuší a Janou, vyrůstal na statku svého dědy Václava Strádala a babičky Růženy (rozené Škobisové), kteří spolu měli osm dětí. Jeho otec byl synem šéflékaře terezínské vojenské nemocnice. Pracoval jako úředník. Matka Petra Nejtka vedla na statku velkou domácnost. Děda Václav Strádal obhospodařoval přibližně 50 hektarů půdy, kde pěstoval zeleninu. Během války na statek chodili vězni s dozorcem z Malé pevnosti pro zeleninu. Po válce pak na statek docházely pracovat německé ženy z internačního tábora na Malé pevnosti, které zde čekaly na odsun. V lednu roku 1953 komunisté dědu Václava Strádala a jeho dva syny odsoudili v Akci Kulak podle paragrafu 85 odst. 1 trestního zákona za sabotáž k pěti letům vězení a zabavili veškerý jejich majetek. V červnu téhož roku rodině Petra Nejtka komunisté nařídili, aby se do 24 hodin vystěhovali na státní statek do Sedlišťky u Litomyšle, a současně jim zakázali vstup do celého Ústeckého kraje. V roce 1956, kdy se politická situace částečně uvolnila, se jeho matce podařilo vymoci navrácení domu, který byl původně v jejím vlastnictví a ke statku nepatřil, ale přesto ho komunisté v roce 1953 také zabavili. Petr Nejtek po návratu do Českých Kopist dokončil studium na litoměřickém gymnáziu, kde roku 1958 odmaturoval. Z politických důvodů však nebyl přijat na vysokou školu. Odešel do Prahy, kde se v Tesle Hloubětín vyučil soustružníkem. Ani po roce dělnické práce se však na vysokou školu nedostal. V letech 1960 až 1962 sloužil vojenskou základní službu u leteckého útvaru v Bochoři u Přerova. Po vojně vystudoval dvouletou nástavbu na Stavební průmyslové škole v Děčíně a v roce 1964 byl přijat na Fakultu stavební ČVUT v Praze. Po srpnových událostech roku 1968 se rozhodl emigrovat do Německa a později za přáteli do Norska, kde dostudoval a založil rodinu. Po ukončení studia pracoval jako asistent na vysoké škole a později v projekční firmě jako úspěšný stavební inženýr. Projektoval budovy, mosty nebo v týmu ropné plošiny a zařízení na stavbu mostů, které se stavěly v Portugalsku, Jižní Koreji, na Taiwanu a jinde. Po sametové revoluci spoluzaložil Česko-norský pomocný spolek, který do Československa dodával vozíčky pro hendikepované, polohovací nemocniční postele, kopírky a další přístroje. Roku 2002 založil na vráceném rodinném statku společenství Camphill. V době natáčení v roce 2025 podporoval další podobné projekty rozvíjející waldorfskou pedagogiku a biodynamické zemědělství v České republice a žil trvale v Norsku. Příběh pamětníka jsme mohli zaznamenat díky podpoře z města Litoměřice.
