Ing. Jan Lukšík

* 1950

  • „Dali si tam i souvislost s tím osmašedesátým rokem, protože se pořád vyptávali na nějakou fotografii – mám ji tady, tu fotografii –, protože to je fotografie, kde je ta trampská skupina a jsou tam nějací představitelé města. A nevím, jak se to dozvěděli, ale věděli, že ta fotografie existuje, a několikrát se na ni ptali.“ – „A tam jste, na té fotce?“ – „Tam jsem na té fotce.“ – „To si možná nechali identifikovat ty lidi z té fotky.“ – „No nevím, věděli, ale asi ji neměli.“ – „A teď teda si vás předvolali, a to bylo na libereckou StB?“ – „No, na libereckou.“ – „Co po vás chtěli?“ – „No, tak podání vysvětlení.“ – „A co to v tomhle případě znamenalo? Jako byl jste tam a tam ten den, kdo tam byl a takové?“ – „Ano, proběhlo to v podstatě v klidu. Nebylo to žádné, že by mě někde vyslýchali opravdu tvrdě nebo něco, ale byl to spíš takový psychický nátlak.“ – „To se pak opakovalo?“ – „To se opakovalo asi dvakrát ještě.“ – „Hrozili vám nějakým postihem?“ – „No, hrozili mi tím, že neseženu práci.“

  • „Vznikla vyloženě bitva, bitva mezi policajty a lidmi v Liberci. Tam je taková Pražská ulice obchodní, taková ulice od radnice dolů, a oni nás hnali dolů tou ulicí s obušky a my jsme zase dole nabrali střelivo, protože tam shodou okolností v té době byla odstřelená stará čtvrť, takže tam byla fůra kamení, takže jsme zase tou Pražskou vyhnali nahoru.“ – „To byl takovýhle boj opravdu?“ – „To jsme opravdu bojovali, dodneška mám jizvu od gumového projektilu na noze.“ – „Stříleli?“ – „Stříleli do nás gumové projektily, ale to už byli naši policajti, naši milicionáři.“

  • „Byli jsme na nějakém flámu a šli jsme v noci domů a jezdily tanky. Tak jsme nejdřív nevěděli, co se děje, ale samozřejmě jsme se velmi rychle dozvěděli, co to. Jezdily vlastně od liberecké pošty kolem radnice a valily směrem na Prahu. Takže jsme už vlastně od toho rána zůstali u té radnice. A pak tam byl ten karambol s tím tankem.“ – „Co se tam stalo?“ – „Tam prostě nějak ten tank chytil podloubí na tom náměstí a samozřejmě spadl ten byt nad tím a zavalilo to tam nějaké lidi. Sanitky jezdily sem tam. Byl tam velký maglajs.“ – „Které náměstí?“ – „To je na náměstí u radnice, já nevím, jak se teď jmenuje, nevím.“ – „Tohleto byla nešťastná náhoda?“ – „No, asi jo, protože tam to byla úzká ulička, že jenom projížděli vlastně kolem toho a nějak tam chytil to podloubí. Tam to zavalilo lidi a samozřejmě už byli nějací zranění. Pak nastal moment, tam kluci házeli, tam bylo lešení, zrovna v té době se opravovala radnice, a na ty tanky a na ty gazíky, co jely, házeli palety nebo takové ty podlážky z toho lešení. A nějaký z těch bláznů ruských vzal kulomet a otočil to tam přes to náměstí. Tam zahynul můj kamarád.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Příbram, 14.02.2024

    (audio)
    délka: 25:16
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
  • 2

    Příbram, 06.03.2024

    (audio)
    délka: 57:20
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
  • 3

    Praha, 02.06.2025

    (audio)
    délka: 01:22:25
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Po invazi jsem přemýšlel, že uteču. Kvůli rodičům jsem ale zůstal

Jan Lukšík, 1957
Jan Lukšík, 1957
zdroj: archiv pamětníka

Jan Lukšík se narodil 22. září 1950 v Liberci Růženě a Josefu Lukšíkovým. Rodiče několik let provozovali hospodu v Kamenici a Neratovicích. Poté se rodina vrátila znovu do Liberce. Jan Lukšík vystudoval dvouletý obor na strojní průmyslové škole. Invazi vojsk Varšavské smlouvy prožil v Liberci. Účastnil se protiokupačních demonstrací a byl svědkem mnoha dramatických událostí. Dne 24. srpna se také účastnil pohřbu místních obětí. Na roční výročí okupace se dostal v Liberci do potyčky s pořádkovými složkami. Brzy poté ho předvolali na služebnu Státní bezpečnosti (StB). Prošel asi dvěma nebo třemi výslechy. Od roku 1969 pracoval u Pozemních staveb Liberec jako zámečník. Od roku 1974 působil jako vedoucí údržby a následně vedoucí provozu energetiky v Uranových dolech Hamr. V roce 1976 vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ). Dodělal si maturitu a vystudoval dálkově Vysokou školu ekonomickou v Praze. V roce 1980 se stal ekonomem v nových strojírenských závodech v Příbrami. Tam setrval až do roku 1991. Po sametové revoluci působil jako marketingový manažer a spolupracoval s řadou firem. V letech 2000–2007 pak zastával funkci šéfredaktora populárně-vědeckého časopisu 21. století. V roce 2025 žil v Příbrami.