Danuše Kupfová

* 1934

Skauti, Svědci lokálních událostí spojených s druhou světovou válkou
Bombardování Plzně, Konec druhé světové války
  • 1
    Přehrát
    Pozastavit

    Panebože, ať mě to moc nebolí

    (video)
    délka: 03:33
    Download file
    Info

    „To byl konec sladovny, zbouralo se to pak a vyčistilo, už po ní není ani památky. A co my teď, v noci. Neměli jsme kam jít, proti sklepům měli Němci ošetřovnu, vzali nás tam do rána, dali nám něco k jídlu. Rozhodli jsme se, že pojedeme k babičce do Merklína u Přeštic, kam taky jinam. Měli jsme odjíždět v půl desáté nákladním autem, ale protože hlásili, že na trase řádí hloubkaři – to byla letadla, která létala nízko a ničila lokomotivy a vlaky se střelivem, byli to velice odvážní letci, museli se přiblížit nízko k zemi – tak jsme čekali. Já s rodiči jsem seděla u šoféra, další lidé jeli na korbě. Tenkrát nebyl benzín, to všechno spotřebovali Němci, auto bylo na dřevěné uhlí, nahoře na korbě byl kotel. Když jsme se blížili k Přešticím, viděli jsme mrtvé koně a hořící vozy. Museli jsme nabrat několik německých vojáků, seděli taky na korbě. Bouchali na kapotu, že máme zastavit, že se blíží hloubkaři. Němci utekli a už se pak nevrátili. Pan šofér mi řekl: ‚Utíkej vpravo,‘ ale nemohla jsem otevřít dveře, vrátil se a pomohl mi. Byl tam jen příkop a pole, vlezla jsem do příkopu a viděla letadlo, jak se snáší k autu. Schovala jsem hlavu a říkala si: ‚Panebože, prosím tě, ať mě to moc nebolí.‘ Bylo mi jedenáct let. Když jsem vyjukla, viděla jsem, že letadlo se obrátilo a letělo pryč.“

  • 2
    Přehrát
    Pozastavit

    Holubi ve vzduchu hořeli

    (video)
    délka: 01:54
    Download file
    Info

    „Tatínek byl velitel hasičů, telefonem nám hlásili letecké nebezpečí. Pak houkaly sirény, nebo, když se letadla vyhnula, nehoukaly. My to ale vždy věděli po telefonu, takže jsme byli vždycky vzhůru. Od té doby špatně spím. Před tím posledním náletem nám ale netelefonovali, sirény rovnou houkaly akutní nebezpečí, rychle za sebou. A už jsme slyšeli letadla a rány. Vyběhli jsme, maminka měla pořád sbalený kufřík s doklady a vzácnými věcmi, doběhli jsme do sklepů pod varnou, zhasla světla, měli jsme baterky a svíčky. Pak tatínek přišel a říkal: ‚Dostali jsme zásah.‘ Odešel, a když se vrátil, říkal: ‚Hoříme.‘ Na terase tatínek choval králíky, slepice a holuby. Ti holubi vylétali z holubníku a ve vzduchu hořeli...“

  • 3
    Přehrát
    Pozastavit

    Bydleli jsme ve Staré sladovně

    (video)
    délka: 02:02
    Download file
    Info

    „Před válkou, od mých tří let, jsme bydleli v místech, kde je dnes návštěvnické centrum. Byl tam komplex budov, kterému se říkalo Stará sladovna. Dnes už neexistuje, Starou sladovnou nazývají tu tenkrát novou. A Stará sladovna měla obytný dům, pod domem byly prostory, kde sladovníci přehazovali obilí dřevěnými lopatami, kontrolovala se tam teplota, měli tam i prostory, šalandy, kde mohli přespávat. My jsme bydleli v prvním poschodí, tatínek byl nejprve sladmistr, pak vrchní sladmistr a nakonec sládek. Kancelář měl v hale. Protože ten byt byl velký, měli jsme i takového pána, dneska by se řeklo sluhu, ten uklízel, myl nám okna, nosil topení, i když v několika místnostech bylo už tenkrát ústřední topení. Koupelnou jsme procházeli do spíže, v další místnosti byly šalandy a pak místnost, kde když přišli Němci, měl kancelář gruppenführer wehrmachtu.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Plzeň, 25.04.2023

    (audio)
    délka: 01:43:41
    nahrávka pořízena v rámci projektu Plzeňský Prazdroj
    Download file
    Info
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Krásné dětství v pivovaru

Danuše Kupfová v roce 2023
Danuše Kupfová v roce 2023
zdroj: plzeňské studio
zdroj: plzeňské studio
Stáhnout obrázek

Danuše Kupfová (za svobodna Marešová) se narodila 22. července 1934 v Plzni. Vyrostla v areálu Plzeňského Prazdroje, tehdy Měšťanského pivovaru. Její otec Jan Mareš tu dělal nejprve sladmistra, pak vrchního sladmistra a nakonec sládka, matka Marie byla v domácnosti. Rodina bydlela v komplexu budov, kterým se říkalo Stará sladovna (lokální označení Sladovna I a II, dnes už neexistuje). Jejich dům byl součástí komplexu sladovny, kde se z ječmene máčením a následným sušením vyráběl slad pro výrobu piva. Pivovar choval koně, kteří vozili pivo, a voly, kteří vozili mláto a další podružný materiál, měl vlastní divadelní soubor a pořádal koncerty. Když začala druhá světová válka, bylo pamětnici pět let, zažila bombardování – při jednom z náletů byla těžce poničena sladovna a zničen i jejich dům. V pivovaru žila od tří do jedenadvaceti let, rodina se odstěhovala v roce 1955, když otec po infarktu přestal v pivovaru pracovat. Provdala se za lékaře, který v Plzni studoval, a odstěhovala se s ním do Pardubic, kde dostal práci na úrazové chirurgii. Danuše Kupfová má dva syny, Jana a Jaroslava, starší Jan je neslyšící, zůstala s ním doma a naučila ho mluvit. Když šel Jan do školy, začala pracovat v kanceláři. Navzdory vysokému věku je stále aktivní – pořádá akce pro důchodce v pardubickém klubu.

Zobrazit celý příběh pamětníka (Czech)
Fotografie (2)
Odkazy (0)