Ani třešeň z vlastní zahrady jsme si nemohli utrhnout
Stáhnout obrázek
Jaroslava Králíková, rozená Marečková, se narodila 14. června 1925 ve Sluhách u Prahy v hospodářství. Její otec Jaroslav Mareček byl rolník, matka Rozálie, rozená Sklenářová, vedla domácnost. Měla mladší sestru. Rodina byla hluboce věřící a silně zakořeněná v katolické tradici. Jaroslava Králíková v roce 1931 nastoupila do školy ve Sluhách, měšťanku později navštěvovala v Kostelci. Silně ji zasáhla smrt prezidenta Masaryka v roce 1937, který byl tehdy vnímán jako morální autorita národa. Během okupace v roce 1939 byla svědkem příjezdu německých vojáků. Válka se jejich vesnice přímo nedotkla a rodina díky hospodářství netrpěla nouzí. V roce 1945 zažila příjezd sovětských vojáků, dva se ubytovali v jejich domácnosti. Po válce studovala rok na hospodyňské škole ve Šluknově. Byla svědkem poválečného rabování a odsunu německého obyvatelstva. V roce 1946 se provdala za Václava Králíka z Brlohu, statkáře spřízněného s rodinou prezidenta Edvarda Beneše – jeho matka byla švagrovou Benešova bratra Vojtěcha. Manželé Králíkovi měli jednoho syna Jiřího. V roce 1946 jim národní výbor přidělil na statek dva německé zajatce na práci. Po únoru 1948 byli perzekvováni – označováni za „benešovce“, v roce 1950 jim komunisté zabavili hospodářství včetně zvířat, zásob a zahrady. Václav Králík odmítal vstoupit do jednotného zemědělského družstva (JZD), ale aby mohli zůstat bydlet na statku, přijal místo ošetřovatele koní. Nedlouho poté ale z JZD odešel a dostal práci v dole v Pecínově, kde působil jako štajgr, poté byl nucen pracovat ve stavebnictví. Až když se Jaroslava Králíková přihlásila k trvalému pobytu v Praze a unikla vlivu úředníků ve Sluhách, dostala práci v Praze, v podniku Avia, kde pracovala až do důchodu, mimo jiné jako účetní, skladnice a kuchařka. V 80. letech odešla do penze. V době natáčení, v roce 2025, žila v Mratíně.
