Adolf Köpf

„Po našem vyhnání v květnu nebo červnu měli zemědělci pole obdělaná. Češi pole sklidili. Nechci jim nadávat, ale čeští zemědělci... Až do Znojma bylo všechno německé, ale od Znojma do vnitrozemí bylo Čechů čím dál víc. První Čechoslováci, kteří se usadili v pohraničí, nebyli nejlepší zemědělci, nejlepší zemědělci zůstali doma a nešli do pohraničí. Pole byla obdělaná Němci a úrodu sklidili Češi. S příchodem Čechů byla úroda rok od roku horší. Ti, kteří byli přesídleni, nebyli žádní pořádní zemědělci.“

„Jednou jsem se svým švagrem jel podél Rakousko-české hranice. Jeli jsme na kole a navštívili jsme několik vesnic. Pak jsem švagrovi řekl: ‚Podívej, támhle je mateřská škola.‘ Jedna Češka nás slyšela mluvit německy a začala nám nadávat. Ale jinak jsme žádný kontakt neměli a také jsme se nechtěli žádné potíže. Určitě ještě dnes existuje nepřátelství vůči Rakousku nebo Němcům a naopak.“

„Bylo pozdě večer, celá obloha nad Znojmem byla osvětlená, jedno letadlo za druhým. Otec mě a sestru vzal a utíkali jsme za školu. Za školou měl otec vinohrad, kde měl vykopanou jámu, úkryt. Když letěla letadla, utíkali jsme s dekami do této díry. Schovávali jsme se, protože jsme se báli.“