Viktor Kopačka

"Tenkrát se dělala aspirantura, pak se získal titul CSc. za jménem, to je jako dneska PhD. nebo něco takového. Tak tenhle titul za jménem a bylo to vlastně nějaké doktorandské studium v té době. Bývalý vedoucí šlechtitelské stanice mi říkal, že bych si to měl udělat. Ale byl problém, že jsem nebyl v KSČ a že by to šlo. Možná kdybych si udělal VUML. To byla Večerní univerzita marxismu-leninismu, to bylo pro nějaké dělníky, kde je učili tu politiku, tak by mě na to možná vzali. Tak jsem říkal: 'No dobré, tak se přihlásím na VUML.' A v té době jsem měl kamaráda, který když jsem studoval tu vysokou v Budějovicích, tak jsem mu dával různé poznámky. Tenkrát se to nedalo okopírovat jako dneska, tenkrát se to muselo buď napsat, nebo někde někdo ty poznámky půjčil, aby se to mohlo studovat. On dělal ředitele politické školy v Klatovech. Dneska už politické školy samozřejmě nejsou. A já jsem byl na tom přijímači v Sušici na ten VUML a tam říkali: 'Prosím vás, kdyby vám do konce srpna nepřišlo, že jste přijatý, tak to je nějaký omyl.' Tak stejně já nevím, kolikátého září jsem měl nastoupit na hodiny. A mně do konce srpna nic nepřišlo. Tak jsem říkal tomu kamarádovi: 'Hele, ono mi nic nepřišlo, tak mám tam chodit, nebo nemám tam chodit? Já nevím.' A on říká: 'Ono ti to přijde.' A pak mi přišlo, že pro nadbytek uchazečů mě nepřijali. Tak jsem si říkal, že jsem se pustil do takové akce, kdy vlastně mi to bylo, řeknu, proti srsti. A ještě jsem dopadl tak, že mě nepřijali, když tam vzali v podstatě každého. Ještě je přemlouvali, aby tam chodili. Takže to byl taky takový zážitek, který se váže k tomu, že otec byl zavřený."

"Ono z toho vězení se toho mohlo psát hrozně málo, protože to po nich kontrolovali a jakmile by tam napsal něco, co by neodsouhlasili, tak to zkrátka nepovolili odeslat. Takže tadyhle je třeba dopis, tam je vězeňský ústav napsáno. Vlastně tam psal, v podstatě to nebudu číst, že je tam hodně práce, ale že by radši pracoval doma, jak se doma mají a tak dále. A snažil se teda asi pracovat hodně, protože jim posílal peníze domů, aby měli peníze. Tady píše dokonce, že koupil nějaké hodinky pro holky a takové, že se snažil, aby vydělal co nejvíc. On vlastně z toho, co vydělal tam, tak si musel zaplatit pobyt ve vězení. To mu strhávali a pak mohl nějaké peníze posílat domů rodině, když si vydělal víc. Takže posílal domů rodině. Ale určitě to bylo v tom Jáchymově hodně těžké a v důsledku – samozřejmě se to těžko takhle řekne, jestli to tak bylo, tak můj otec zemřel v 72 letech na rakovinu. Tak to mohl být taky důsledek toho, že pracoval v uranových dolech."