Marie Kábelová

"Táta můj, protože měl zemědělskou školu, sice jenom asi tříletou nebo kolik, ale tak byl takovej pokrokovější na tu dobu. Takže on měl samovazač, který tady snad v Lipencích nikdo neměl. My jsme měli mlátičku, k tomu byl pres, řezačku. No prostě vše… No, pak mu sebrali samovazač a podle toho, co jsem slyšela, teda to nevím. V Radotíně tenkrát byla jenom malá dřevěná lávka a oni ho tam utopili v brodě. Jak ho vytáhli, to už nevím, ale to jsem jenom slyšela. Takže vždycky táta říkal: 'No já jsem koupil samovazač a oni ho utopili v Berounce'.”

“Tehdy, když zemřela sestra v roce 1958, tak mého tátu nutili, aby šel do JZD. Protože on byl vlastně celou tu dobu, říkalo se jim kulaci. Že měli, já nevím, jestli vám to něco říká, to slovo, prostě soukromí zemědělci, kteří neměli na nic, museli se starat sami o sebe. Žádný dotace nedostávali. A když bohužel neodevzdali ty dávky, které museli, tak museli ještě zaplatit pokutu za to, že to nesplnili. No a táta do toho JZD prostě nechtěl jít, tak ho chtěli dokonce zavřít, pak teda šel, pak v tom JZD chvíli byl, ale zase vystoupil. A teprve asi po roce zase dalšího hospodaření šel do statku, no a tam jezdil s traktorem a dělal různé práce kolem dílny."