Jiří Juřena

* 1945

  • "Jeli jsme do Vídně, tam jsme měli známé - nějaký pan Fízner z Jeseníku, u toho jsme přespali tři noci a čekali, co se bude dít. Vídeň plná lidí, kteří jeli z Jugoslávie, tělocvičny, všechno plné, to nezapomenete, to období. I když leccos jsem zapomněl, jeli jsme domů. Skoro jediní jsme jeli do republiky, všichni jeli ven. A přijedeme na naši stranu, nikde nebyly směrovky, všechno bylo odmontované. Jen v Brně směr Moskva, Berlín, Budapešt - pro armádu informace, tak jsme nějakým způsobem dojeli přes Svitavy a dojeli jsme sem, do Branné, a Branná byla obsazená polským vojskem. Málem jsme neprojeli, ta cesta byla plná. Po těch loukách všude stála obrněná vozidla."

  • "To vám řeknu, že 21. srpna 1968 jsem ráno přišel do práce a první, co bylo - kuchaři mi hlásí: 'K vám nastoupili Rusové, obsadili vás Rusové!' Telefony jsme neměli, když obsadil Hitler Jeseník, tak nám, mým rodičům, nechali i telefon, když přišli soudruzi ve 48. roce, sebrali nám i telefon, abychom náhodou nevolali do západního Německa, takže jsem celou dobu doma neměl telefon, (samozřejmě v zaměstnání jsem pak telefon měl). Nemohli jsme zavolat domů, co se děje, tak jsme s manželkou ještě asi dva, tři dny pracovali, ten den - 21. jsem nemohl dělat, to jsem nebyl schopen pracovat, moje žena taky ne. Byla tam jako pokojská, ale protože byla vyučená krejčová, zjistili, že umí šít. V Německu byla v tom roce 1968 docela bída ještě, ze dvou prostěradel se dělalo jedno. Zašívala ložní prádlo, šila pro šéfovou, měla super místo, lepší, než já."

  • "Můj otec měl štěstí, že byl zase jako řezník v kuchyni. Nejdřív byl v Příbrami - tam byl na šachtě - a když se potom dostal na Svornost do Jáchymova, byl, myslím, už celý ten čas, co tam byl, v kuchyni, tak přežil ve zdraví. Byl na tom uranu krátkou dobu, ale ti, co tam byli celou dobu, zaplatili zdravím. Protože tam se pracovalo s lopatama, ručně se tam přebíralo, co jsem tak slyšel. Jednou jsem se byl podívat v Jáchymově, podíval jsem se nahoru na kopec , kde byla Svornost - dneska tam stojí rekreační chaty. Nepostavil bych si tam chatu ani náhodou - na místě, kde bylo tolik slz, pláče, bolesti a taky mrtvých. Protože byly smrtelné úrazy, o tom se samozřejmě prakticky ani dodneška nemluví."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Jeseník, 22.03.2025

    (audio)
    délka: 01:36:06
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

V životě jsem střílel od pasu a občas se trefil

Jiří Juřena v učení, 60. léta, Jeseník
Jiří Juřena v učení, 60. léta, Jeseník
zdroj: archív pamětníka

Jiří Juřena přišel na svět v posledním roce války, 26. února ve Frývaldově, jako mladší ze dvou synů, do smíšeného, německo-českého manželství Pauly, roz. Hauke, a Viléma Juřeny. Otec, národní socialista, živnostník, provozující řeznictví, byl po roce 1948 zadržen po účasti na konferenci Milady Horákové v Praze a odsouzen k deseti letům vězení, trest si odpykal v pracovním táboře Vojna v Příbrami a v lágru Svornost v Jáchymově. Rodině byla po jeho zatčení zabavena část majetku, živnost znárodněna, bratra vyhodili z gymnázia a vojnu strávil u PTP v Horní Suché. Otec byl v 60. letech částečně rehabilitován, úplná rehabilitace proběhla až po roce 1989. Jiří se vyučil v oboru kuchař - číšník, pod Jednotou Zábřeh. Roku 1964 se oženil. S manželkou Květoslavou vychoval čtyři děti – Renatu (1964), Moniku (1970), Marcela (1978) a Tomáše (1981). V letech 1968 -1970 pracoval jako číšník v německém Schwarzwaldu. Po návratu byl opakovaně osloven StB s žádostí o spolupráci, kterou nepodepsal, až do revoluce pak nesměl vycestovat na Západ. Roku 2016 se znovu oženil s Martou, roz. Hlavatou. Do roku 1991 působil jako správce rekreačního střediska v Horním Domašově. Po roce 1989 působil krátce v zastupitelstvu města Jeseník za ODS. Podnikal v oboru pohostinství. V Jeseníku postavil dům s řeznictvím a cukrárnou. Roku 2025 žil s manželkou v Jeseníku.