Jiří Juřena

"To vám řeknu, že 21. srpna 1968 jsem ráno přišel do práce a první, co bylo - kuchaři mi hlásí: 'K vám nastoupili Rusové, obsadili vás Rusové!' Telefony jsme neměli, když obsadil Hitler Jeseník, tak nám, mým rodičům, nechali i telefon, když přišli soudruzi ve 48. roce, sebrali nám i telefon, abychom náhodou nevolali do západního Německa, takže jsem celou dobu doma neměl telefon, (samozřejmě v zaměstnání jsem pak telefon měl). Nemohli jsme zavolat domů, co se děje, tak jsme s manželkou ještě asi dva, tři dny pracovali, ten den - 21. jsem nemohl dělat, to jsem nebyl schopen pracovat, moje žena taky ne. Byla tam jako pokojská, ale protože byla vyučená krejčová, zjistili, že umí šít. V Německu byla v tom roce 1968 docela bída ještě, ze dvou prostěradel se dělalo jedno. Zašívala ložní prádlo, šila pro šéfovou, měla super místo, lepší, než já."

"Můj otec měl štěstí, že byl zase jako řezník v kuchyni. Nejdřív byl v Příbrami - tam byl na šachtě - a když se potom dostal na Svornost do Jáchymova, byl, myslím, už celý ten čas, co tam byl, v kuchyni, tak přežil ve zdraví. Byl na tom uranu krátkou dobu, ale ti, co tam byli celou dobu, zaplatili zdravím. Protože tam se pracovalo s lopatama, ručně se tam přebíralo, co jsem tak slyšel. Jednou jsem se byl podívat v Jáchymově, podíval jsem se nahoru na kopec , kde byla Svornost - dneska tam stojí rekreační chaty. Nepostavil bych si tam chatu ani náhodou - na místě, kde bylo tolik slz, pláče, bolesti a taky mrtvých. Protože byly smrtelné úrazy, o tom se samozřejmě prakticky ani dodneška nemluví."