Vladimíra Hlinovská

* 1928

  • „Po maturitě jsem chtěla studovat v Plzni, ale bohužel matka mi to nedovolila a vyhodila mě do Prahy ke staré tetě – já sice říkám stará teta, ona byla o dvacet let mladší, než jsem já dneska – ale to byla tenkrát stará usedlá dáma, pro kterou byla ta dvacetiletá holka, která tam přišla, úplné neštěstí. A v Praze jsem přišla k té protistátní činnosti, protože jsem tam chodila do vysokoškolských klubů a tam jsem se seznámila s Borisem Kovaříčkem. Boris Kovaříček založil protistátní skupinu, a protože tenkrát přišli komunisti k moci, tak já jsem samozřejmě taky hajlovala proti.“

  • „Tamhle jsme chodili sledovat nějaké osoby a tamhle nám dávali, abychom sledovali vlaky na smíchovském nádraží, přitom když si představíte, že tam byl jízdní řád... Sledovali jsme různé osoby a podávali o tom zprávy, podle toho, jak jsme byli úkolovaní. To bylo prakticky všechno. Jinak jsme se scházeli a tam jsme mluvili proti režimu.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Plzeň - Červený Hrádek, 19.01.2016

    (audio)
    délka: 51:36
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Spoustu už jsem toho zapomněla, něco vytěsnila, ale jsem ráda, že už ta doba skončila

Vladimíra Hlinovská, 2016
Vladimíra Hlinovská, 2016
zdroj: Magdaléna Sadravetzová

Vladimíra Hlinovská, dívčím jménem Jílková, se narodila 1. října 1928 v Dobřanech jako první dítě manželů Jílkových. Rodina maminky Emílie, rozené Schmidtové, pocházela ze Sudet a pamětnice uměla odmala plynně česky i německy. Do dvanácti let žila s rodiči v Plzni a poté se přestěhovali na zděděný velkostatek ve Dnešicích, kde měli na konci války ubytovanou americkou vojenskou posádku. Po válce začala Vladimíra studovat v Praze medicínu. Na jedné přednášce se seznámila s Borisem Kovaříčkem a aktivně se zapojila do odbojové skupiny Šeřík. Dne 26. prosince 1948 ji zatkla Státní bezpečnost a ve vykonstruovaném procesu ji odsoudili na šest let do vězení. Při výkonu trestu byla přidělena do pracovního komanda do Varnsdorfu do punčochárny Elite a následně na Státní statek do Žebic. Propustili ji předčasně v roce 1953. Pamětnice se vrátila do Prahy, kde ji na úřadu práce přidělili do písmomalířské dílny na Malé Straně. Poté vedla obchod s prapory na Újezdě. V roce 1970 si s manželem koupila zájezd do Itálie, ze kterého se již do Čech nevrátili. Usadili se v Rakousku, odkud se pamětnice vrátila až po revoluci. Dnes žije se svým druhým mužem v Plzni. V únoru 2015 dostala vyznamenání od ministerstva obrany za odbojovou činnost.