Hledala jsem své rodiče a našla i sama sebe
Stáhnout obrázek
Inge Hájková (17. srpna 1943 Den Haag, Nizozemsko) se narodila ze vztahu holandské matky Greetje Pluggé a brněnského Němce Johana Svobody, který během války sloužil v německé armádě jako námořník. Seznámili se v holandském přístavu Scheveningen, kde za války kotvila německá armáda. Rodiče Inge nebyli sezdaní a po jejím narození odvezl otec Johan rodinu do Brna. Brzy byl ale povolán znovu do služby a skončil v britském zajetí. Po válce se jejich cesty rozdělily. Matka se vracela do Holandska, ale cestou domů musela v Praze dceru kvůli její těžké nemoci ponechat v péči otcovy starší sestry Eleonory. Sama už se k ní nevrátila. V Nizozemsku na ni doléhala nenávist vůči ženám, které měly vztah s Němci, a ač ji Johan po svém propuštění hledal, odmítla setkání. Později založila novou rodinu. Otec se po válce usadil v Německu a s dcerou se spojil až v sedmdesátých letech. Dětství Inge probíhalo v Brně v přísné výchově tety a strýce Hájkových. Vzpomínala, že nikdy nezažila mateřské pohlazení a musela být vždy „vzorné dítě“. O svém původu se dozvídala jen postupně, oficiálně až na gymnáziu. Průlom nastal, když objevila obálku s adresou příbuzných – tehdy napsala strýci do Německa, a tak se dostala ke kontaktu s otcem, kterého v roce 1966 v Německu navštívila. Hledání matky trvalo déle; až díky pomoci ředitele Muzea J. A. Komenského v Naardenu ji v roce 1973 našla v Den Haagu. Po gymnáziu vystudovala Pedagogickou fakultu v Brně, obor tělesná výchova a přírodopis. V roce 1964 nastoupila jako učitelka na umístěnku do Mikulova, kde působila s přestávkami po celý profesní život. Učila hlavně tělocvik, ale i přírodopis, a připravovala žáky na spartakiády i sportovní soutěže. Ve školství strávila celkem 38 let, z toho šest let po roce 1989 působila jako ředitelka základní školy v Březí. Do penze odešla v roce 2002. Inge Hájková v době natáčení v srpnu 2025 žila v Mikulově.