Václav Fiala

* 1956

  • "V té době se vždycky prosazovalo, že když máte angínu, mandle ven. Tak jsem šel. Doktorka mi říká: 'Běžte si do nemocnice, oni vám je vytrhnou.' Tak jsem tam šel a oni mi říkaj: 'Nejste plnoletej, musí se za vás někdo zaručit, kdybyste vykrvácel.' A já říkám: 'Tak asi sestra, ne?' Ale ona neměla nic. Já neměl vlastně nikoho. Jako kdybych neexistoval. Ona se nestala mým opatrovníkem, nikdo. Nikdo nebyl, ani sestra, ani babička, nikdo. Tak se za mě neměl kdo podepsat a já říkám: 'Takže když mě srazí auto, tak mě necháte vykrvácet, protože se za mě nemá kdo podepsat, kdy mi není osmnáct.' A ona řekla: 'No, nemůžeme vám to udělat, musíte jít.' A dneska jsem rád, že mi je nevyndali, protože ono to je nakonec lepší..."

  • "Hlavně je [rodiče] hned odsoudili. Do půl roku měli soud, teď už nevím, kolik dostali, ale to nám přišlo, že byli odsouzený, za to, že opustili republiku. My jsme v tom bytě bydleli se sestrou, to jsem tam s ní ještě byl, tak jsme museli všechno zaplatit. Přišla komise a všechno nám nacenili. Skleničky, hrnečky, třeba dvě koruny, horčičná sklenička. Hrneček pět. A takhle všechno po celém bytě. Už jsme měli tenkrát ledničku, tak tu jsme naštěstí dali sousedům, aby to nebylo vidět. A tamto všechno jsme museli zaplatit, že jsme v tom bydleli..."

  • "Bylo to [emigrace rodičů] v roce 1970. Jenomže normálně se nedalo, tak oni museli jet jakoby na zájezd, Rakousko, Itálie, Francie. S tím, že když se pak vraceli, tak v Rakousku vystoupili z autobusu a utekli. Nemohli si s sebou skoro nic vzít, protože by to bylo nápadný. Tenkrát se všechno hlídalo. Oni nám ten svůj záměr neřekli, protože se báli, abychom někde něco neřekli. Tenkrát to bylo dost o hubu. I známej mohl být nepřítel. To nikdo nevěděl, kdo kde co říct..."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Karlovy Vary, 29.09.2025

    (audio)
    délka: 56:24
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Karlovarský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Deset let bez mámy a táty. Příběh chlapce, který zůstal za železnou oponou

Václav Fiala při natáčení v roce 2025
Václav Fiala při natáčení v roce 2025
zdroj: Archiv Paměti národa

Václav Fiala se narodil 24. dubna 1956 v Plzni do česko-německé rodiny, vyrůstal však v Karlových Varech. V roce 1970 utekli jeho rodiče na Západ, děti museli nechat doma jako „záruku návratu“. Čtrnáctiletý Václav Fiala tak zůstal v Československu s osmnáctiletou sestrou bez zákonného opatrovníka a čelil stigmatizaci kvůli emigraci rodičů. Komunistické úřady rodiče odsoudily za opuštění republiky a děti musely platit za možnost zůstat v bytě. Václav Fiala se vyučil spojovým montérem, pracoval na poště, přičemž byl státními orgány bedlivě sledován. Kvůli pokusu o útěk přes hranice byl odsouzen na 18 měsíců vězení, polovinu trestu si odseděl v Bělušicích. Na západ za rodiči se mohl poprvé podívat až po deseti letech, když mu bylo 24 let a měl vlastní rodinu. Po roce 1989 se s rodiči opět setkával pravidelně. V roce 2025 žil v Chodově.