Zdeňka Dudrová

* 1939

  • „Když přijeli esenbáci pro tatínka, zavřít ho, tak nám udělali soupis všeho. Kolik máme prostěradel, kolik máme ručníků. Nezapomenu… Bratr byl s tatínkem a řekl mi: ,Utíkej za maminkou, ať tam není sama.‘ Já přijdu nahoru do poschodí, kde byla ložnice. Takový dvacetiletý kluk v uniformě vyhazoval všechno prádlo a křičel na maminku, kde má zlato. Že prý když ho najde, bude to ještě horší. Maminka říká: ,Kde bych měla zlato?!‘ My jsme peníze dávali do hospodářství, do strojů, ne do zlata. Ne, prý: ,Vy máte zlato!‘ On jí tykal a maminka mu musela vykat.“

  • „Potom tam zůstalo asi osm prasat kolem šedesáti kilogramů. Tatínek šel třikrát na okres [žádat o svolení], aby ta prasata mohl dát na jatka. Že není čím je krmit. My jsme neměli co jíst. Takže třikrát šel na okres, ale to prostě neexistovalo. Tak chcíplo jedno prase, druhý den další. V tom okamžiku hned přijeli pro tatínka, aby ho za to zavřeli. V Roudnici na náměstí byla za výlohou tatínkova fotografie, že prý kulaci sabotují, aby pracující lid neměl co jíst.“

  • „Byl rok 1952. Před žněmi nám vzali všechny stroje, odvezli je. Potom nám je dali, až když bylo zrno napolovic pryč. A takovéhle věci. Oni nás prostě zlikvidovali. A potom přišli esenbáci, tedy milicionáři, a všechno krmné obilí pro drůbež a pro dobytek do mrtě vymetli. Tatínek s bratrem jim to museli snášet. Oni stáli na dvoře, pokuřovali a smáli se, jak kulaci musejí poslouchat.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Jihlava, 14.06.2014

    (audio)
    délka: 36:27
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť národa na cestách
  • 2

    Jihlava, 18.07.2023

    (audio)
    délka: 01:29:11
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nejhorší bylo, že jsme šli do úplného neznáma

Zdeňka Dudrová při natáčení
Zdeňka Dudrová při natáčení
zdroj: natáčení Post Bellum

Zdeňka Dudrová se narodila 21. února 1939 v pražské porodnici u Apolináře jako dcera Václava a Otýlie Polívkových, sedláků na statku v Bříze u Roudnice nad Labem. V době druhé světové války poskytovali její rodiče pomoc rodinám vězněných odbojářů, poskytovali jim potraviny a starali se o jejich děti. Po komunistickém převratu roku 1948 byl Václav Polívka označen za kulaka, nebyl přijat do JZD, kam chtěl dobrovolně vstoupit, a postupně se ocital pod stále větším tlakem. V roce 1952 byl obviněn ze sabotáže a tři měsíce držen ve vyšetřovací vazbě. Díky příznivému svědectví předsedy MNV a místní organizace KSČ ho neodsoudili, rodina se ale musela ze statku vystěhovat. Dne 16. června 1953 je násilně přesídlili do Henčova u Jihlavy. Zde Zdeňka ukončila základní školu a v roce 1954 začala studovat střední zdravotnickou školu, na níž odmaturovala roku 1957. V roce 1958 se provdala za Milana Dudra, také syna z rodiny vystěhovaných sedláků. Narodil se jim syn Zdeněk (1959) a dcera Vladislava (1962). V roce 1968 rodina usilovala o navrácení svého domu v Bříze, jejich naděje však překazila invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Zdeňka Dudrová devatenáct let pracovala jako sestra na onkologickém oddělení, později v dětské ozdravovně. Její otec zemřel roku 1961, matka roku 1984. V devadesátých letech se Zdeňka Dudrová a její bratr Václav Polívka dočkali navrácení budovy statku v Bříze. Dům byl ve špatném stavu, navíc s nájemníky, které nebylo možné vystěhovat. Zdeňka nechala budovu na vlastní náklady opravit, a i když stále žije na Jihlavsku, dokud bude naživu, nechce dům v Bříze prodat.