Jiřina Bystrická

„Ve škole v jednou odpoledne, asi v druhé třídě měšťanky, přišel ten největší komunista, učitel, o kterým se to vědělo, jmenoval se Šachl. Přišel nás přemlouvat, abychom se přihlásili do Pionýra. Nikdo se nehlásil a on říkal, já mám dost času, já tady počkám, až se přihlásíte a dokud se nepřihlásíte, tak nepůjdete domů. Tak my jsme seděli, seděli, vydrželi jsme to asi hodinu, pak jsme se všichni přihlásili a šli jsme domů. Dostali jsme červený šátky a stali se z nás pionýři. Ale nebylo to tak strašný, protože s politikou to nemělo co dělat. My jsme měli několik skupin ve třídě a jezdili jsme ve skupinkách po pěti, šesti lidech, třeba na kole na výlet, a pak jsme řekli – udělali jsme pionýrský výlet. A pamatuju se, jak jeden spolužák při tom zpíval na polích jazzové písničky, hej, bab, riba, hej, bab, riba, takový ty písničky, co by si nemohl ve škole dovolit. Takže ten Pionýr nám celkem tak moc nevadil. Ale vadilo nám, když byl proces s Miladou Horákovou, tak tenhle ten učitel Šachl si nás zvolal do tělocvičny. Myslím, že jsme tam byli dvě třídy paralelky, ale nevím přesně, jestli jich nebylo víc. Oznámil nám, že Milada Horáková je zrádkyně, že si zaslouží trest smrti, a že máme potvrdit, že souhlasíme, že volíme, že byla správně odsouzená, že chceme, aby ji opravdu popravili. A nám se nechtělo, nechtělo. A pak jsme ty ruce zvedli všichni, protože jsme si řekli, budeme chtít do gymnázia a on nás tam nepustí. Tak to byla taková nejhorší vzpomínka.“

„Šli jsme si pro úkoly na tu československou faru ve středu 2. května 1945 . Někdo zaklepal a paní učitelka řekla, počkejte chvilku. Pak se vrátila a říkala, děti, skončila válka, běžte domů, už je konec války. Tak jsme se zaradovali, utíkali jsme domů. Běželi jsme na náměstí s tetou Olou, každá s trikolorou na kabátě, a tam všichni se radovali. Najednou se objevila dvě auta Němců, německých vojáků a lidi se rozběhli domů. Stahovali prapory, protože někde už vyvěšovali československý prapory, a teď měli všichni strašný strach, takže utíkali domů, a ukázalo se, že to byl planý poplach, že ještě konec války není. A potom za tři dny vypukla v Praze revoluce a skončila válka 9. května.“

Tento typ zpracování neobsahuje klipy