Příslušnost ke katolické církvi jsem vnímala i jako protest proti režimu
Stáhnout obrázek
Marie Böhmová se narodila 4. července 1954 v Českých Budějovicích. V roce 1959 se rodina přestěhovala do Merklína, do bývalé panské lesovny. Otec Zdeněk Böhm byl v roce 1970 pro nesouhlas s okupací vojsky Varšavské smlouvy vyhozen z armády v hodnosti majora a byl stejně jako Mariina maminka profesně degradován. Od roku 1968 se Marie stýkala s křesťanskou komunitou kolem Českobratrské církve evangelické v Merklíně, kde také v 80. letech poznala Václava Hurta, kněze pronásledovaného režimem. Pamětnice vystudovala gymnázium, ale po maturitě v roce 1973 nebyla doporučena ke studiu na vysoké škole. Aby si vylepšila kádrový profil, šla pracovat jako uklízečka na dětskou psychiatrii. V roce 1977 byla konečně přijata na lékařskou fakultu a po promoci začala pracovat na pediatrii v nemocnici ve Stodě, později působila v Přešticích a v Nepomuku. Díky osobnosti pátera Vinklárka zakotvila v katolické komunitě. V roce 1985 přijala křest, od té doby o ní začaly kolovat ošklivé pomluvy. V témže roce se vypravila na slavnou pouť ve Velehradě, která se změnila ve velkou protirežimní akci. Už necelé tři týdny po křtu byla Marie Böhmová poprvé vyslýchána Státní bezpečností (StB) v Plzni. V roce 1988 také podepsala takzvanou Moravskou výzvu. Od září roku 1988 byla vedena ve spisu SNB jako „ortodoxní věřící s negativním postojem k socialistickému státnímu zřízení”. V revolučním roce 1989 podepsala pamětnice dokument Několik vět a účastnila se demonstrací v Plzni, Klatovech a 25. listopadu v Praze na Letné. Byla spoluzakladatelkou Občanského fóra v Merklíně a předsedkyní Amerického klubu. Jako nadšená historička se zajímá o konec války, historii Židů či merklínské farnosti, publikuje řadu článků a brožur.
