Jiří Zelenka

"V Žatci, to mi zařídil vedoucí v práci, jsem měl byt v takové vilce v podkroví. Nebyl tam zvonek a když za mmou někdo přišel, tak zazvonil na sousedy dole, ti ho tam pustili a nahoře mi zaklepal na dveře. A jednou mi tam takhle zaklepal a byl tam estébák. Jmenoval se Havelka a hned mi strčil nohu mezi dveře a hrnul se dovnitř. Měl jsem tenkrát na stole... Tenkrát jsem tam přes kopírák psal nějaké svoje věci, básničky jsem tomu říkal, i takový román jsem tam měl rozepsaný. A on se na to hned vrhnul. Porvali jsme se tam spolu, opravdu, sice ne na pěsti, ale zkrátka taková ta přetlačovaná. A on: ‚To budeš mít průser, konečně jsme tě... To je napadení veřejného činitele.‘ Ale to jsem měl opravdu... Papíry mi odnesl a utekl z bytu, utekl z těma papírama. Tak jsem začal mít strach. Takže psací stroj a takové věci jsem rychle odnesl z bytu ven, rozdal jsem to nebo jsem to u někoho schoval. Ale pak jsem si uvědomil, protože pak jsem mluvil se Skalákem nebo s někým jsem mluvil a on mi říká: ‚To se vůbec neboj, vždyť on ti tam vniknul. On tě vlastně vykradl. Neměl žádné povolení, nic. Vůbec se ničeho neboj.‘ A taky to tak bylo."

"Chodil jsem v teplákách na dvůr. Šel tam nějaký důstojník, nevím co to bylo za šarži, a já když jsem ho viděl, tak jsem vzal šutr a hodil jsem ho po něm tak, abych ho netrefil. No tak prů*er hned, že jo, obrovská… A přišel doktor a on mu říká: ‚Hodil tam kámen, to je prů*er, bude soud.‘ A ten doktor říká: ‚Jo, ale tady v papírech je napsáno, že ho pustili z blázince.‘ A on: ‚Aha, tak to jo, tak půjde do vojenského blázince.‘“ – „Takže jste to hodil schválně? Abyste potvrdil své bláznovství?" – „A tak mě odvezli do Brna, do vojenského blázince a tam jsem byl asi měsíc nebo jak dlouho a tam ten doktor už taky věděl a říká mi: ‚Buďto přijdeš domů a přijdeš o papíry na auto, anebo ti zůstanou papíry na auto a zůstaneš na vojně. Tak co si vybereš?‘ Tak to byla jasná volba, a tak mě pustili." – „Takže jste dostal modrou?" – „Já jsem modrou neměl, protože tam to bylo nějak, že jsem musel za rok na přezkum, takže jsem měl další odklad. Šel jsem znova na přezkum. Mezitím jsem měl návštěvy u psychiatričky Sosnové. Ta mi v podstatě radila, nebo ona mi ani neradila, ale psala sama to, co bych chtěl, aby tam psala."