Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Jiří Zelenka (* 1959)

• narodil se 5. listopadu 1959 v Žatci

• od mládí se věnoval hudbě a sám hrál na kytaru

• začal se více zajímat o český underground, poznávat blíže osoby spojené s touto kulturou

• vojenské službě se vyhnul předstíráním psychických problémů

• s kamarádem založil skupinu Orchestr Bissext

• v polovině 80. let se přestěhoval do Prahy, kde se aktivně podílel na činnosti českého undergroundu

• hudbě se věnoval i po roce 1989

• je držitelem osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu

• v době natáčení (2019) žil se svou manželkou na samotě na severu Čech

Československý underground je dnes neuvěřitelnou a fascinující kapitolou v moderních Československých dějinách. Z tzv. druhé kultury, jak se také undergroundu přezdívá, vzešla celá řada zajímavých umělců či uměleckých skupin napříč různými odvětvími. Své neodmyslitelné zastoupení má i hudební scéna, která za sebou zanechala poměrně veliký a svérázný odkaz.

Díky undergroundu a vystupováním proti komunistickému režimu začaly vznikat po celém Československu hudební skupiny, které se snažily vystupovat často na zakázaných, či neoficiálních akcích, s vlastní tvorbou a prezentovat tak svůj názor, nad kterým režim neměl kontrolu. Akce, na kterých skupiny vystupovaly, byly komunistickým aparátem kontrolované a během koncertu mnohdy zasahovaly policejní složky a akci zcela zastavily a dotyčné odvezli k policejním výslechům. 

Každá oblast Československa měla typický projev underground. Výjimkou nebyl ani „kraj chmele“, Žatecko. Sem patřil i Jiří Zelenka, známý v undergroundové komunitě jako „Zelí“, který si podobnými zátahy proti paralelní kultuře několikrát prošel. Od mládí se zapojoval do činnosti českého undergroundu. Zprvu byl aktivní v undergroundové scéně na severu Čech a v polovině 80. let se přestěhoval do Prahy, kde ve svých aktivitách pokračoval. Jak sám Jiří Zelenka zdůrazňuje: „I když byl underground všude stejný, tak bych řekl, že na severu byl takový drsnější.“

Vliv na mě měl evangelický farář

Jiří Zelenka se narodil 5. listopadu 1959 v Žatci jako nejmladší ze čtyř dětí zámečníka Jiřího Zelenky a Jarmily Zelenkové (roz. Havelkové). Vyrůstal v obci Stránky a měl dle svého vyprávění v dětství poměrně velkou volnost. Sám vzpomíná, že maminka byla z počátku v domácnosti, ale od jeho přibližně šesti let získala práci na železnici. Takže většinu dne trávil venku s kamarády, přičemž po škole měl volný čas a s rodiči se viděl až k večeru.   

Rodina se na sever Čech přistěhovala po druhé světové válce jako tzv. noví osídlenci. Získali zde statek a začali hospodařit. Pamětníkův dědeček však po nástupu komunistů v roce 1948 nesouhlasil se zakládáním jednotných zemědělských družstev (JZD) a tak se rozhodl vrátit se zpět do vnitrozemí.

Po absolvování základní školy nastoupil Jiří Zelenka na Odborné učiliště severočeské energetiky ve Varnsdorfu. „V tu dobu ve mně už bylo takové to rebelství proti starší generaci a chtěl jsem už odejít z domu, tak jsem se přihlásil na učňák do Varnsdorfu, 140 kilometrů daleko,“ vzpomíná pamětník. 

V této době už Jiří Zelenka propadl naplno hudbě. Začal hrát na kytaru, nosit dlouhé vlasy a více se začal stýkat se zástupci tzv. undergroundu. Poprvé to bylo na statku Miroslava Skalického zvaném Barrel House. Setkání zde na něj udělalo obrovský dojem a chtěl patřit do této komunity. 

Na Jiřího Zelenku měl například vliv i evangelický farář Vojen Syrovátka z Rumburku, který mu představil text Charty 77. „Jak pocházím od toho Žatce, tak tam je silná evangelická komunita. Když jsem přijel do Varnsdorfu, tak vedle v Rumburku byli také evangelíci, a tak jsem docházel do sboru. Byl tam farář Vojen Syrovátka, který na mě měl taky vliv. Představil mi Chartu, já ji chtěl podepsat, ale on mi to zakázal, že to udělám až po učňovských zkouškách, aby mě ze školy nevyhodili,“ vzpomíná pamětník.

Místo vojny blázinec

Po vyučení pracoval Jiří Zelenka jako elektrikář na montážích vysokého napětí, kde působil přibližně rok, protože dostal povolávací rozkaz na vojnu. Chtěl se jí jako většina jeho přátel z undergroundové komunity vyhnout, a tak začal přemýšlet, jakým způsobem by se mu to mohlo podařit. Zprvu dostal roční odklad, nakonec byl umístěn do psychiatrické léčebny. 

„V blázinci věděli, o co jde. Nebyl jsem jediný, kdo chtěl takhle utéci před vojnou. Nakonec mě pustili a já musel nastoupit,“ vypráví pamětník. Narukoval do Prostějova, ale hned skončil na marodce, jelikož v léčebně chytil svrab. 

„Pořád jsem přemýšlel, jak se z té vojny dostat. Pak mě napadla jedna věc. Vzal jsem kámen a hodil jsem ho po důstojníkovi, ale tak abych ho netrefil. Seběhli se ke mně a řekli mi, že skončím u prokurátora. Pak zjistili, že mám za sebou blázinec a poslali mě do vojenského blázince do Brna, kde jsem dostal další odklad,“ vzpomíná na svou vojenskou anabázi Jiří Zelenka.

Díky pomoci psychiatričky se na vojnu vrátit nemusel. I když nedostal modrou knížku, byl nakonec z vojenské evidence vyřazen a výcvik se ho tak netýkal. Koncem sedmdesátých let, tak pro něj služba u armády skončila.

Z punku byl nakonec „utahaný“ underground 

Jiří Zelenka se chtěl naplno věnovat hudbě, která ho naplňovala. Vliv undergroundové komunity ho nakonec přivedl k spoluzaložení hudební skupiny. Pamětník na toto období vzpomíná následovně: „Můj kamarád Pavel Škarýd přišel s nápadem, že bychom mohli založit punkovou skupinu. To byla tehdy novinka a oběma se nám to líbilo. Nakonec jsme zkoušeli a vymýšleli, až jsme založili skupinu, která hrála takový utahaný underground.“

Pamětník společně s Pavlem Škarýdem v roce 1980 založil hudební skupinu É Ucho Debil Accord Band, která později změnila název na známější Orchestr Bissext. Navazovala tak na tradici undergroundových legend české alternativní scény. Ve skupině se vystřídal velký počet hudebníků, ale Jiří Zelenka s Pavlem Škarýdem vydrželi po celý čas fungování.

Vystupování undergroundových skupin bylo během normalizace velmi náročné, jelikož prakticky žádná z nich nebyla režimem schválená a neměla tzv. přehrávky. Proto jakákoliv akce byla hned, či později ukončena policejním zátahem a účinkující i návštěvníky bezpečnost odvážela k výslechům na policejní stanice. Jiří Zelenka se svou skupinou nebyli výjimkou, a i on sám podobných zátahů zažil několik.

„Vzpomínám si na to docela dobře. Někam jsme přijeli, akce byla nahlášená jako svatba nebo oslava narozenin a začali jsme hrát. Po třech písničkách přijela policie a přikázala nám koncert ukončit. Policie přišla za provozovatelem akce a udělala bububu a on to musel zrušit. To bylo i jednou ve východních Čechách – přišel místní předseda JZD, za ním stáli policajti a přikázal nám akci ukončit. Celé to zakončil, že v jejich JZD nic takového trpět nebudou. Jeho projev jsme si nahráli a dali ho na naši desku,“ vzpomíná s s úsměvem na tváři. 

S barevným čírem jsem věšel sovětskou vlajku 

Undergroundová komunita se vepsala do života Jiřího Zelenky tučným písmem. Pravidelně navštěvoval vyhlášený „undergroundový barák“ ve Vísce u Chomutova, na kterém se scházeli členové komunity a probíhaly zde různé kulturní akce. I když byl příjezd na Vísku kontrolovaný Státní bezpečností, sám pamětník nikdy nezažil zátah přímo uvnitř objektu.

Jiří Zelenka pracoval jako elektrikář v drůbežárně a díky svému působení v undergroundu se o něj začala zajímat Státní bezpečnost. StB vedla na pamětníka spis Prověřované osoby s krycím názvem „Zelí.“ V letech 1988 byl Jiří Zelenka u Státní bezpečnosti veden jako nepřátelská osoba. Toto sledování trvalo až do pádu režimu, kdy byl jeho svazek zničen. Zatýkání, výslechy či domovní prohlídky byly na denní bázi. Zažil i odvozy StB k výslechu přímo ze zaměstnání. Cílem bylo zastrašení pamětníka a získání informací na další osoby. 

„Odvezli mě na služebnu, kde začal výslech StB. Řekl jsem buďto, co věděli, anebo jsem to svedl na to, že jsem byl opilý,“ dodává pamětník. 

Vedle organizování setkávání tzv. „závadové mládeže“ na Žatecku se Jiří Zelenka věnoval také přepisování a distribuci samizdatové literatury. Mezi díla, která rozšiřoval, se řadily např. texty Egona Bondyho. Protikomunistická činnost byla na severu Čech poměrně výrazná a specifická. Sám pamětník dodává: „Severočeský underground byl takový drsnější než ten v Praze. Bylo nás tu sice méně, ale aktivní jsme byli dost. Já tady v Žatci nebo Lábus v Lounech,“ vzpomíná Vladimíra Lábuse.

V roce 1984 se Jiří Zelenka přestěhoval do Prahy. Začal pracovat jako elektrikář Správy kulturních zařízení na Praze 1, kde pracoval přibližně pět let. Právě zde se začal setkávat s pražskými zástupci undergroundu. „Měl jsem i pankáčský období, kdy jsem nosil červené nabarvené číro. Jednou jsme museli věšet sovětskou vlajku na budovu a já způsobil takové pozdvižení. Dokonce si měl fotili turisti,“ přidává úsměvnou historku. 

Když jsem viděl situaci v Polsku, tak jsem tušil, že se musí něco stát i u nás

Jiří Zelenka zdůrazňuje, že určité uvolnění atmosféry ve společnosti bylo cítit ke konci osmdesátých let. I když Orchestr Bissext neměl tzv. přehrávky a oficiálně nemohl vystupovat, tak se například stalo, že skupina odehrála celé vystoupení bez zásahu policie. Podobné to bylo i na různých dalších akcích.

Zajímavá byla i situace v Polsku, kde se naplno už rozjela Solidarita, která přispěla k pádu režimu. „Když jsem viděl, co se děje v Polsku, tak jsem tušil, že to musí brzy potkat i nás. Měl jsem výjezdní doložku do socialistických států a na hranicích u mě našli Bibli. Za to, že jsem ji převážel, mi doložku vzali,“ vzpomíná pamětník.

Aktivně se účastnil protirežimních demonstrací na konci osmdesátých let, kdy československá společnost dávala veřejně najevo nespokojenost s vládnoucím režimem. Vše vyvrcholilo sametovou revolucí v listopadu 1989. Té se však Jiří Zelenka v Praze aktivně neúčastnil, jelikož byl zrovna na návštěvě u rodičů v Žatci. 

V roce 1989 se oženil a založil rodinu. S pádem režimu skončil pro Jiřího Zelenku i život v undergroundu. „Underground skončil s pádem režimu. Nebylo už proti komu bojovat, doba šla dál a my se začali věnovat jiným věcem,“ dodává pamětník. Jiří Zelenka se vrátil zpět na sever Čech, kde v roce natáčení rozhovoru (2019) žil nedaleko Žatce na samotě se svou manželkou a rád vzpomínal na svůj život spojený s undergroundem. Pamětník je také držitelem osvědčení účastníků odboje a odporu proti komunismu.