„Dopředu jsme to nevěděli, akorát jsme věděli, že se chystají na tu dovolenou, a ještě se ptali, co chceme dovézt, že by nám něco dovezli na památku z dovolený, jenomže pak přišel jenom dopis, že už se nevrátí.“
„To byla taková krutá doba najednou, protože na to nebyl nikdo připravenej, že najednou bychom mohli být takhle obsazený vojskem. A náš chlapec Jaromír rád jezdíval do Okříšek k babičce a dědovi. On totiž děda jezdíval s koňma a on ho brával s sebou, takže ten tam byl pomalu celý prázdniny. A v tu dobu zrovna byl v těch Okříškách a teďka my jsme měli jenom motorku. Z tý Třeště se muselo dojet do Okříšek, takže my jsme jeli s manželem na tý motorce a já jsem se s ním vracela potom vlakem domů. A to vím, že když jsme se blížili k Jihlavě a já už nevím, z jakýho zdroje to bylo, že hlásili, jak se přibližujou vojska k Jihlavě, tak jsem z toho měla strach. Vím, že jsme z tý Jihlavy jeli rychlíkem, abychom tam nemuseli čekat na osobní, neměli jsme příplatek na jízdenku rychlíkovou a ten průvodčí nám nic nevytkl, že nemáme správnou jízdenku.“
„To byl případ i mé rodiny. Maminka byla Češka a přivdala se do německé rodiny, ke žili ještě rodiče tatínka. Babička během války zemřela a ten starý děda musel po válce odejít do Německa. Manželství mých rodičů se po letech rozpadlo a tím, že maminka byla Češka, tak se na nás odsun nevztahoval. Do prázdných domů přišli noví obyvatelé, hodně Češi, ale byly tam i dvě rodiny ze Slovenska.“
Adolfina Vodičková, za svobodna Plassová, se narodila 14. května 1939 ve Stonařově. Její otec byl Němec a pracoval za války u německé policie v Jihlavě a později ve Vsetíně. Během války se rodiče rozvedli a děti vyrůstaly jen s českou maminkou. Otec v roce 1944 narukoval do wehrmachtu. Po válce se rodina možná díky rozvodu vyhnula odsunu, do kterého však byl zahrnut dědeček. Adolfina Vodičková musela ve čtrnácti letech nastoupit do práce, aby pomohla mamince živit rodinu. Provdala se a přestěhovala se do Třešti. V roce 1986 emigrovala její dcera s manželem do Ameriky. V roce 2024 žila pamětnice v Třešti.
