Anna Vařeková

* 1924

  • „Tam byl ještě takový malý domek, na druhé straně potoka. Za tím potokem byli schovaní, a když pak viděli, že už je to hotové – my jsme na ně volaly, protože jsme věděly, že tam bydlí –, tak vylezli ven.“

  • „Pořád jsme hledaly dědu, ale on tam nebyl. Zachránil se, protože šel do Luké pro maso – chodíval tam vždycky. Když viděl, co se začíná dít, už se do Javoříčka nevrátil a utekl do lesa. Ještě ho Němci někde honili, ale utekl jim a přišel k mé sestře na Ješov. Tam zůstal až do rána. A ráno se potom šli podívat, jak to tam vypadá.“

  • „Protože jsme tam chtěly jít, říkala jsem: ‚Nepůjdeme polem, ale po silnici, kdyby se náhodou něco stalo.‘ Sestra souhlasila, tak jsme se vrátily, protože se tam opravdu střílelo. Když se pak střelba uklidnila, šly jsme tam znovu. Měla dvě malé děti, dala je spát a vyrazily jsme po silnici. A pak jsme viděly, jak to tam vypadalo…" – "Hořely domy, když jste tam přicházely?" – "Některé domy ještě hořely, škola zatím ne. Šly jsme kolem ní. Ležel tam učitel, pak ještě jeden muž a jeho syn… Celkem tam leželi tři mrtví, zastřelení.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Morkovice-Slížany, 24.03.2026

    (audio)
    délka: 01:45:06
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Konec války přinesl největší zkoušku

Anna Vařeková, roz. Mlčochová, 40. léta
Anna Vařeková, roz. Mlčochová, 40. léta
zdroj: archív pamětníka

Anna Vařeková, rozená Mlčochová, se narodila 25. dubna 1924 ve Střemeníčku jako nejmladší ze čtyř dětí v chudé rodině zedníka Františka Mlčocha a ženy v domácnosti Marie, rozené Ocáskové. Dětství prožila skromně, pomáhala doma i na poli a brzy odešla do služby. Během druhé světové války byla v roce 1944 nuceně nasazena v německém Hildesheimu, kde pracovala v továrně. Po návratu domů se stala svědkem tragédie v nedalekém Javoříčku, které bylo 5. května 1945 vypáleno nacisty a všichni muži starší 15 let byli zastřeleni. Spolu se sestrou pomáhala hledat přeživší a zachraňovala raněného příbuzného. Roku 1946 se provdala za Ladislava Vařeku, společně vychovali tři děti (Ladislava, Alenu a Pavla). Žili ve Vlčicích a později v Lošticích. Pracovala v tvarůžkárně v Lošticích, vlčickém kamenolomu a v Jednotném zemědělském družstvu (JZD) v Lošticích. Politice se celý život vyhýbala a soustředila se na rodinu. V době natáčení v roce 2026 žila v Morkovicích-Slížanech.