„[Mí strýcové] napsali dopis generálu Italu Balbovi s prosbou o pomoc. Dostali zpět kladnou odpověď s tím, že generál se pokusí zařídit sjednocení rodiny Ticho ve Spojených státech. Dále však psal, že jeho kontakty v Berlíně nejsou moc dobré, a že tento případ tedy posílá pobočníkovi Colloneli Tuccimu. Balbovy vztahy s Berlínem nebyly dobré, protože byl proti zapojení Itálie do války. Dva měsíce poté, co napsal tento dopis, jeho letadlo havarovalo a on zemřel. Tehdy se mělo za to, že za pádem letadla byli nacisté. A Collonel Tucci z Berlína poslal mým strýcům zprávu, že vzhledem k úmrtí generála Balba jsou jeho vazby na Berlín přetrhány a že už jim nemůže dále pomoci. Možná že kdokoli jiný by se v této chvíli vzdal, ale moji strýcové ne! Rozhodli se kontaktovat známého, který byl žurnalista a ve dvacátých letech byl v Itálii, kde se spřátelil s Mussolinim a napsal o něm pochvalné články do novin. Strýcové přesvědčili tohoto muže, aby napsal Mussolinimu s tím, že poslední přání jeho oblíbeného generála Balba bylo, aby se rodina Ticho znovu setkala. A očividně se italská vláda zapojila do berlínské operace, propustila otce z Dachau a pro mě, bratra a otce zařídila výjezdová víza. A tak jsme byli zachráněni. A já všude vykládám, že Benito Mussolini mi zachránil život.“
„Na lodi se moje matka seznámila s paní, která byla manželkou Huga Haase. A já na to, že to je teda pecka a kde že je? Byl v kajutě, že se prý necítí dobře. A moje matka mi řekla, ať za ním zajdu a na chvíli se ho pokusím rozptýlit. Tak jsem šel do jeho kajuty, ale bylo to hrozné. Strašně to tam smrdělo, očividně měl mořskou nemoc. A vypadal jako smrt, byl celý žlutý. Pro mě to bylo zklamání, čekal jsem, že potkám slavného herce, a zatím tam byl jen člověk, kterému bylo špatně. Ale i tak jsem za ním každý den na takových čtyřicet pět minut zašel.“
„Nikdo jiný už na nádraží u hranic se Švýcarskem nebyl, jen bratr a já a náš kufr. Seděli jsme tam a říkali jsme si, co se to děje? Proč nám nechtějí dát naše doklady a proč nás nechtějí pustit do vlaku? Ještě před odjezdem mi otec dal zimní kabát pro bratra, který studoval v Americe. Já jsem si ho nechtěl vzít, ale otec mi řekl, že když ho určitým způsobem složím a přehodím přes ruku, tak nikdo nepozná, že to není můj kabát, protože Židé neměli dovoleno brát si s sebou cokoli, co jim nepatřilo. A když jsme tak čekali na naše pasy a vycestování z Rakouska, tak jsem se rozhodl, že tenhle stupidní kabát je důvodem, proč nás nechtějí pustit. Tak jsem ho vzal a nacpal do jedné z latrín, které byly u trati. A fungovalo to! Protože když jsem se vrátil, úředník vyšel z budovy a konečně nám dal naše dokumenty a pasy. Běželi jsme do vlaku, přijeli do Švýcarska a po dvou letech se viděli s matkou. Pak za námi přijel otec a společně jsme přejeli Francii, Španělsko a Portugalsko, kde jsme se nalodili na loď, která nás dovezla do Spojených států.“
Charles Ticho, českým jménem Karel Hanuš Ticho, se narodil 21. dubna 1927 v Brně jako třetí ze čtyř bratrů do židovské rodiny Ticho. Pamětníkův otec Nathan Ticho pocházel z Boskovic ze třinácti sourozenců a matka Faige se narodila v Chicagu jako čtvrtá ze šesti dětí. Nathan Ticho spolu se svým bratrem Baruchem Ticho vlastnili továrnu na výrobu oděvů Bratři Ticho v Boskovicích, díky čemuž rodina patřila k dobře situovaným. Rodina se neřadila mezi pravoslavné Židy, doma mluvili německy a košer kuchyně se začala dodržovat až po úmrtí staršího bratra Lea, ve třicátých letech 20. století. Charlese Ticha na židovském gymnáziu učil výtvarník Otto Ungar. Díky nasazení strýců z matčiny strany v USA se rodině podařilo vycestovat z Protektorátu Čechy a Morava v druhé polovině roku 1940. Po strastiplné cestě Evropou Charles Ticho spolu s matkou, otcem a mladším bratrem Stephanem přepluli lodí Atlantský oceán a přistáli v New Yorku. Spolu s nimi se na lodi plavil i Hugo Haas se svou manželkou Marií Bibikoff. V New Yorku na rodinu Ticho čekali strýcové z matčiny strany, Ernest a Julius Kleinovi, kteří rodině vyjednali výjezdní víza přes známého žurnalistu u samotného Benita Mussoliniho. Ve Spojených státech už v té době byl také nejstarší bratr Harold Ticho, který končil studium doktorátu. Otec rodiny, Nathan Ticho, rozjel podnikání se sportovními oděvy a v jeho začátcích mu pamětník pomáhal. Charles Ticho pracoval jako producent a filmový a divadelní režisér. Kvůli historickým událostem nestihl svoji Bar micvu v obvyklém věku třinácti let, takže ji podle židovské tradice oslavil při dovršení třiaosmdesáti let. Zajímal se o rodinnou historii, zprostředkoval například příběh své sestřenice Lilly Sobotkové, rozené Ticho. Karel Ticho zemřel 7. června 2022 ve věku pětadevadesáti let ve městě Betlém, v Pensylvánii.
