Josef Švehla

"Na hranicích to probíhalo normálně. Měli jsme tam klid. Narušení státní hranice mohlo být zvenku, když by se sem k nám chtěl někdo dostat z Rakouska. Takových zájemců bylo patrně málo, aby chtěli dojít ostnatým drátem a drátěným zátarasem, který byl obyčejně v nočních hodinách nabit elektrickým proudem. Potom bylo nebezpečí narušení vnitřní, jako z naší strany, což byli většinou lidé od nás anebo to byli ti, kteří tady nechtěli být a nemohli se dostat normální cestou. Ale byli to spíše lidé cizích národů nebo cizích států. Konkrétně v té naší oblasti to byli občané Polska. Ty jsme obyčejně zkontrolovali už na nádraží ve Slavonicích. Když neměli potřebné doklady, tak jsem je předali policii a oni si je odvezli, vyslýchali, dali pokuty, respektive je dostali zase z našeho území. Takže my jsme tam za ten rok, co jsem byl, měli kdo ví jestli dvě nebo tři takováto zadržení. Jako pohraničníci jsme tam měli lepší žold, lepší vojenský plat, než měli ti, kteří sloužili ve vnitrozemí a třeba nedaleko hranice. Uvedu příklad: Jemnice, to je u Moravských Budějovic. Nebo Hodonín a podobně. Celou tuto oblast na hranicích s Rakouskem jsem od jedničky, což byly Slavonice, po ruské domky, což byla poslední jednotka na hranicích se Slovenskem, měl možnost projít a provádět takzvanou demarkaci, kontrolu hraničních mezníků. Zda-li nám ho někdo neposunuje k nám, nebo na druhou stranu."