Jaroslav Špaček

„Já musel v úterý ráno, to mě nasadili do volhy městského národního výboru a byl se mnou předseda závodní organizace městského národního výboru a (odvezli mne) volhou na americké velvyslanectví, kde jsem musel předat dopis, že výstava je z technických důvodů uzavřena a že ji nemůže uzavřít. Předával jsem to kulturním atašé, ten mluvil velmi pěkně česky a proto, že nás tam posadili do toho salonku, a pan atašé za chvilku přišel, vedle mě seděl ten předseda KSČ, a usmál se na mě. My jsme se znali, už jsem si tam půjčoval ty materiály… a já říkám: 'Prosím vás, já vám tady nesu oznámení písemné, že do těch Čelákovic nemůžete přijet, že je výstava z technických důvodů uzavřena.' On se na mě díval, na to pokýval hlavou a já říkám: 'Prosím vás, ale já potřebuju podepsat kopii, že to berete na vědomí, že opravdu nepřijedete.' Ten (předseda) tam nadskakoval, že jsem si takhle dloubnul… No a odjel jsem zpátky a výstava tedy byla uzavřena a ve skutečnosti ve čtvrtek přijel pan kulturní atašé, pak doktor Scholle ho pustil na výstavu a ten zjistil, že se mu velmi líbila a nás dokonce i pochválil. No ale jinak to pro veřejnost skončilo, protože to bylo v roce sedmdesát, v roce, kdy já jsem dělal v Národním muzeu.“

„Odpoledne se ještě promítaly filmy, nějaký ten Most do vesmíru a Apollo a ještě něco dalšího. A to bylo na školním sálku tam za děkanstvím, kde to ten doktor Švenek komentoval, to bylo všechno v anglické verzi a v tom se tam objevili dva pánové v tmavých oblecích. Postávali tam, jeden si chtěl sednout na židli, kde jinak seděl doktor Švenek. Já jsem říkal: 'Prosím vás ne, sedněte si tamhle jinam.' On zůstal stát, chviličku se dívali a pak odešli. A v tom přiběhl za mnou jeden známý a říká: 'Jardo, byla tady Volha CD.' No a tím to začalo. V pondělí – já byl tedy normálně v Národním muzeu – ale velký rachot, přišli za doktorem Scholle, chtěli okamžitě předložit veškerou korespondenci. Výstava byla okamžitě uzavřena, že je proamerická a protisovětská.“