Pražským jarem rozumíme období od 5. ledna 1968, kdy čelné pozice ve vedení KSČ zaujali příznivci ekonomických a společenských reforem v čele s generálním tajemníkem ÚV KSČ Alexandrem Dubčekem. Vyvrcholilo tak období společenského a kulturního uvolnění 60. let. Během roku 1968 tak došlo k nebývalému probuzení občanské společnosti, která uvěřila vizi o „socialismu s lidskou tváří“. V době rozdělení Evropy železnou oponou však sovětské vedení v tomto vývoji spatřovalo hrozbu ztráty svého „satelitu“ a velmi nelibě neslo emancipační snahu československé společnosti a jejího vedení. Výsledkem byla okupace vojsky Varšavské smlouvy 21. srpna 1968, která znamenala zásadní zvrat, a pohřbila tak iluze o možnosti reformy socialismu oproštěného od totalitních principů.