Marie Pešková

* 1958

  • „Já jsem do školy nechtěla jít, protože do poslední chvíle do první třídy já jsem neměla tašku. Protože naši na ni neměli. Na poslední chvíli mi koupili tašku, takovou do ruky. Všichni tašky na zádech, a já hnědý punčocháče, kecky po bráchovi a tu tašku, a já se styděla a já do školy nechtěla jít. A ještě jsme měli takovou učitelku, takového hrozného pedanta, a já měla smůlu, že do první třídy jsme nastoupili kluk, co byl syn ředitele, tři holky učitelek a my jsme byli pro tu učitelku póvl.“

  • „Vzpomínám si, když jim Němci otrávili v kamence zelí. A tři ty holky se otrávily, přiotrávily, ne že by se úplně otrávily, přiotrávily. Byly v Krumlově v nemocnici a můj taťka na koni jel do Krumlova a daroval krev, aby je zachránil.“

  • „Akorát taťka jel do Německa a přivezl mi první panenku, jsem měla, to mi byly asi dva nebo tři roky. Vidím ji jak dneska, jak mi ji dal. Já jsem si s ní hrála a nechala jsem ji na dvoře. A jak tam pomáhali našim s tím zemědělstvím, tak mi tu panenku tam někdo ukradl. A že jsem si ji nehlídala, tak jsem už v životě nedostala panenku.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Volary, 11.07.2025

    (audio)
    délka: 01:25:50
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Věřili jsme, že bude líp

Marie Pešková, 60./70. léta
Marie Pešková, 60./70. léta
zdroj: archiv pamětníka

Marie Pešková, rozená Fleischmannová, se narodila 12. května 1958 v Českém Krumlově. Rodina vlastnila hospodářskou usedlost v Horní Plané. Prarodiče pamětnice sem přišli po válce v roce 1945, kdy zakoupili zmíněný konfiskát i přilehlé polnosti a louky. Měli několik krav, dva koně a drobné domácí zvířectvo. Dědeček brzy zemřel a hospodářství převzal syn František. Na nátlak okolí po převratu vstoupil do jednotného zemědělského družstva (JZD). Marie byla druhá v pořadí ze čtyř sourozenců, kteří se Františkovi a jeho ženě narodili krátce po sobě. Dětství na statku nebylo snadné, rodiče měli plno práce kolem hospodářství a na děti jim nezbývalo mnoho času. Na statku koncem padesátých let bydleli vojáci, kteří stavěli nedalekou školku. Ti si s dětmi hráli a poskytovali jim alespoň nějakou pozornost. Rodina se v roce 1963 přestěhovala do bytovky a obec chátrající hospodářskou usedlost zbourala. Marie nastoupila do první třídy, ale jako na dítě obyčejných zemědělců si na ni soudružka učitelka zasedla. Holčička, která plynule četla a hezky psala, byla z ústrků ve škole nešťastná. Utíkala, chodila za školu, až jednoho dne vyšplhala na vysoký hasičský stožár k sušení hadic, že už do školy nikdy nepůjde. Situace se zlepšila teprve za tři roky, když dostali jinou učitelku. Doma to nebylo o mnoho lepší, matka jí dávala najevo, že je hloupá a že se hodí leda ke kravám. Dupla si a přihlásila se do učení na švadlenu v Šumavanu v Prachaticích. Tou dobou se její milovaná babička z Hor pod Pernekem odstěhovala do Volar, a tak šla vnučka bydlet k ní. Ve Volarech se Marie Pešková zamilovala, vdala a prožila celý dospělý život. Stala se aktivní členkou místního Svazu žen. V příhraničním městečku bez tváře, poznamenaném poválečným odsunem, plném vojáků a dosídlenců z Rumunska, iniciovala založení tradice Konopických slavností a masopustů. Po roce 1989 začala společně s manželem podnikat. I přes značné zdravotní potíže stále šije a je vyhledávanou švadlenou. V roce 2025 žila Marie Pešková ve Volarech.