Vladimír Oravský

* 1947

  • „Strašně jsem byl zklamaný z toho důvodu, to co jsem vám, myslím, vyprávěl už na začátku, že ti lidé byli tak strašně orientovaní jen na peníze… Peníze, peníze, peníze, všechno byly peníze, takže jsem byl velmi zklamaný. Myslel jsem si, že život je o něčem jiném než ty peníze, hlavně ten život, který byl už za svobody. Mimoto všichni lidé se báli. Báli se v Bratislavě, aspoň v tom smyslu mi vyprávěli, že bylo mnoho gangsterů, kteří vás mohli zabít nebo okrást nebo tak. Byla to velmi nedobrá atmosféra, které jsem už ve Švédsku odvykl, kde se lidé, aspoň v té době, nikdy nebáli, někdy ani nezamykali svoje domy a o penězích se ani moc nemluvilo, ale samozřejmě, že velmi dobře vydělávali.“

  • „V osmdesátém šestém, možná sedmém. Tam (do Československa) jsem se dostal tak, že Věra Chytilová napsala do toho divadla, kde jsem byl hlavním dramaturgem, jestli je možné, aby režírovala, a já jsem dostal za úkol být s ní v kontaktu a dohodnout se, protože ona měla dost velké jméno ve Švédsku, takže ona by tu prakticky mohla režírovat divadlo, kdyby se s ní dalo dohodnout. Jenže Věra Chytilová měla stejný názor na Západ jako většina lidí, které jsem potkal v Československu, že se dobře vydělává, není nutné moc pracovat, všechno člověk může dirigovat sám a tak dál. A je možné, že existují takové země, které tak fungují, ale ne Švédsko.“

  • „A nikde práci nemohla dostat z toho důvodu, že její muž byl tehdy zavřený. A v našem domě, nevím, jestli se mohou používat jména – jestli to…OK, tak na druhé straně našeho dvora bydlela jedna paní, komunistka, Šomodiová se jmenovala, a její specialita byla, že ona zaměstnávala ty lidi, které nemohl zaměstnat stát, to bylo za socialismu. A ona zaměstnala moji matku a potom jí strhávala padesát procent platu pro sebe, že?“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 21.01.2026

    (audio)
    délka: 01:27:18
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Chtěl jsem se co nejrychleji asimilovat

Vladimír Oravský, devatenáctiletý
Vladimír Oravský, devatenáctiletý
zdroj: Archiv pamětníka

Vladimír Oravský, švédský režisér a spisovatel slovenského původu, se narodil 22. ledna 1947 v Rožňavě. Začátkem padesátých let, kdy jeho rodina už žila v Bratislavě, byl pamětníkův otec Dionýz Oravský za nejasných okolností uvězněn a šestiletému Vladimírovi začalo těžké dětství. Matka Katarína Oravská nemohla najít práci a nakonec ji načerno zaměstnala sousedka – komunistka, která zneužívala nouzi žen postižených režimem. Po maturitě v roce 1966 se Vladimír Oravský pokusil s přáteli utéct přes Maďarsko do Jugoslávie, ale zadrželi je a odsoudili na dva roky. Na začátku roku 1968 byl amnestován. Krátce po okupaci Bratislavy vojsky Varšavské smlouvy Vladimír Oravský znovu uprchl – přes Rakousko, Německo a Dánsko se nakonec dostal do Švédska. V roce 1969 začal studovat literaturu, drama a film na univerzitě v Lundu, kde získal diplom Kandidát filosofie. Později vystudoval Den Danske Filmskole a pracoval jako režisér a gag master. V osmdesátých letech se pamětník stal dramaturgem divadla Jönköpings länsteater. V roce 1982 byl jeho film A Day in the Life vybrán na festival v Karlových Varech, ale promítání bylo zrušeno, protože film zmizel. V roce 1986 se setkal v Praze s Věrou Chytilovou, která měla zájem režírovat v jönköpingském divadle. Na Slovensko se podíval naposledy v roce 1990, ale byl zklamán materialismem a atmosférou strachu. Od roku 1990 působil Vladimír Oravský deset let ve Švédské lesní agentuře Skogsstyrelsen, poté se stal vedoucím odboru kultury města Umeå. Později se vrátil do Jönköpingu a začal se naplno věnovat psaní. Napsal desítky knih, divadelních a rozhlasových her a článků. V roce 2026 žil v Jönköpingu a je čestným občanem Rožňavy.