Josef Michek

* 1942

Video Player is loading.
Current Time 0:00
/
Duration 0:00
Loaded: 0%
Progress: 0%
Stream Type LIVE
Remaining Time -0:00
 
1x
  • „Byl březen a já jsem dostal do ruky časopis. Dřív se to jmenovalo Národní výbory a teď se to jmenovalo S91. Tak jsem to tak jako pročítal, ty jednotlivé příspěvky, které tam v tom byly, a na předposlední straně byla malinká fotečka – já nevím, čtyřikrát osm centimetrů – a ta byla pod textem: ‚20. března vzpomeneme 598 let od umučení svatého Jana Nepomuckého.‘ Já na to takhle koukám a říkám: ‚Ty blbe, za dva roky je 600! To je ten startovací můstek, který ty musíš využít!‘ Během čtvrt hodiny jsem diktoval paní sekretářce zvací dopis na Světovou pouť věřících u příležitosti šestistého výročí umučení svatého Jana Nepomuckého. A adresoval jsem to: Svatý otec Jan Pavel II., Vatikán, Řím. To jsem poslal na takovouhle adresu. A druhý, ten samý dopis jsem poslal s adresou ‚Vážený pan prezident Václav Havel, Pražský hrad.‘ Adresu jsme věděli. Ale na toho Svatého otce jsme nevěděli. A představte si, že oba dva dopisy došly. A vtom se ve mně probudil nějaký, nevím, jak bych to nazval… Ale prostě jsem říkal: ‚A teď a teď a teď se musí všechno soustředit na tuto... a musí to začít běžet!‘“

  • „Rusové sem přišli ve středu a v pátek nepomucký národní výbor svolal do [restaurace] U Zeleného stromu takovou protestní akci, které se zúčastnil i první tajemník okresní KSČ. Jmenoval se Richard Vorel, pamatuju na to. A tam se pochopitelně odsuzovala ta invaze vojsk. A já jsem vystoupil. Protože jsem se dva dny předtím vrátil z Polska, kde manželka měla příbuzenstvo. A kde jsme tedy u hranic jeli těsně okolo hraničního kamene a nikde jsme neviděli žádné vojsko, takže pro nás to bylo velké překvapení. Tak jsem tehdy řekl, že se neoholím, dokud okupanti neodejdou. Sál se podivil, zasmál, zatleskal. Včetně toho pana doktora Vorla, vedoucího tajemníka. No a já jsem se prostě od té doby oholil naposledy 17. nebo 18. srpna v Polsku. Takže pro mě jsou tyto vousy, co jsou tady, opravdu historické.“

  • „[Dne] 1. srpna 1961 jsem nastoupil k Vnitřní stráži. Nevím, jak jsem se k tomu vůbec dostal. Říkalo se tomu ‚fialové gestapo‘. Ale prostě jsem tam začal sloužit. Po přijímači, který jsme měli v Zadním Chodově, jsem se dostal do Jaroměře. A to byla kuriozita, protože v té době jsem vlastně zažil Berlín, stavbu berlínské zdi. A to byla opravdu velice špatná doba, kdy jsme tedy museli spát obutí a oblečení. Takže až do Vánoc jsme tam byli jako tři ročníky. Takže byla taková kuriozita, že nám jako bažantům drželi ti kluci, kteří tam byli ten třetí rok, víc ruku než těm svým bažantům a našim mazákům. V té Jaroměři to bylo velice zajímavé. Celou tu dobu, co jsem tam byl – mimo asi půl roku, kdy mě převeleli do projekce do Pardubic – jsme hlídali šest stodol, kde nám bylo řečeno: ‚Podívejte se, kluci, kdyby se stalo, že by ten diverzant přišel a něco se zvedlo, tak to má větší ráži, než měla atomová bomba v Hirošimě nebo v Nagasaki.‘ Takže to nebylo nic příjemného. Jinak mám na tu vojnu vzpomínky asi jako každý jiný kluk. Bylo to tvrdé, protože co třetí den se muselo jít do stráže. Druhý den byla pohotovost. Sem tam někdy jsme se dostali na vycházky. Jaroměř, respektive Josefov, to bylo ryze vojenské město. Takže tam byla i konkurence v holkách.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Plzeň, 19.02.2025

    (audio)
    délka: 02:54:30
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Plzeňský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Řekl jsem, že se neoholím, dokud okupanti neodejdou

Josef Michek s insigniemi
Josef Michek s insigniemi
zdroj: Archiv pamětníka

Josef Michek se narodil 4. března 1942 v Nepomuku Boženě Michkové, dívčím jménem Říhové, a Josefu Michkovi. Když přišel na svět, rodiče už měli šestiletou dceru. Maminka pracovala jako písařka na notářství a tatínek jako cestmistr. Jako tříletý chlapec zažil 7. května 1945 osvobození Nepomuku americkou armádou. Dne 31. května 1960 odmaturoval na Střední průmyslové škole stavební v Plzni. Pracoval u Stavebních izolací a poté ve Škodovce. Dne 1. srpna 1961 nastoupil na vojnu k Vnitřní stráži, sloužil v Jaroměři. Vojna v době stavby berlínské zdi a Karibské krize byla tvrdá. V roce 1963 pamětník nastoupil jako cestmistr k Okresní správě silnic. Dne 23. června 1968 na setkání národního výboru v hostinci U Zeleného stromu odsoudil invazi vojsk Varšavské smlouvy a zařekl se, že dokud okupanti neodejdou, nebude se holit. Kvůli neshodám s ředitelem Okresní správy silnic, členem komunistické strany, odešel pracovat k Lesům ČR do Spáleného Poříčí, kde se v roce 1985 stal vedoucím. Od roku 1990 byl dvanáct let starostou Nepomuku a obrovskou měrou se zasloužil o jeho obslužnost. Dne 15. května 1993 zde uspořádal Světovou pouť věřících u příležitosti 600 let od umučení svatého Jana Nepomuckého. S manželkou Marií Michkovou, rozenou Rendlovou, vychovali dvě děti. Dne 29. ledna 2025 získal Josef Michek ocenění Osobnost města. V roce 2025 žil i nadále v Nepomuku.