Miloslav Malý

* 1957

  • "My jsme v ten pátek odjížděli do Ostravy na výchovné koncerty, kde jsme měli celou šňůru výchovných koncertů. Odjeli jsme v pátek z Prahy a v sobotu ráno jsme se dozvěděli, co se dělo v Praze. Bylo to ještě nedodělané, nevěděli jsme, co se v Praze opravdu děje. Takže jsme se připravovali na ten koncert, který měl být v pondělí. A mezitím ty dva dny byly velice revoluční a dynamické a za ty dva dny se to hodně změnilo. Teď nastala situace, kdy jsme v pondělí ráno měli nastoupit před školy a hrát školní představení, ale mezitím už jsme se dověděli, že v Praze se stávkuje, že divadla začala stávkovat už někdy od soboty. Nevím, jestli od soboty, ale od neděle určitě, že už v neděli večer divadla v Praze nehrála. Rozhodli jsme se, že taky nebudeme hrát. To rozhodnutí bylo docela dramatické, protože jsme byli od Prahy dost daleko a nevěděli jsme, jaké to bude mít důsledky, protože jsme ještě nevěděli ten dosah, jaký ta studentská revoluce bude mít. Takže to bylo docela riskantní. V pondělí ráno jsme se rozhodli, že nebudeme hrát, v té době to bylo ještě docela riskantní, mohli jsme za to dostat docela velké sankce a nebyli jsme si jistí, jak to dopadne. Ale šli jsme do toho, byla to doba revoluční, takže jsme odmítli hrát a odjeli jsme do Prahy."

  • "Zájezd do Severní Koreje byl… Jak bych to řekl jedním slovem, fascinující. Protože Severní Korea byla komunistická země, nebo ještě dodneška je komunistická země. I když my jsme byli na komunistický režim zvyklí, tak to, co jsme tam viděli nebo zažili, tak to překročilo veškeré naše očekávání a fantazii. Protože Korea byla země, kde tehdy vládl Kim Ir-sen. A byl to obrovský kult osobnosti, který zažilo Rusko za období Stalina, takže něco podobného vytvořili v té Severní Koreji. A Kim Ir-sen byl pro Korejce nedotknutelný bůh, ale bylo to všechno nucené, bylo to vynucené pod policejním dohledem. To znamená, že kdokoliv se proti režimu postavil, tak skončil ve vězení. A ty věci byly naprosto absurdní, protože nás například vzali na výlet do hor, kde jsme šli takovou stezkou. A najednou tam byla veliká cedule a na ní bylo napsáno: 'Až sem došel náš velký vůdce Kim Ir-sen.' Takže ty situace byly lehce absurdní. Jinak jeho fotka byla všude, v každém metru, v každém vagónu, na všech náměstích, ulicích, všude obrovské plakáty. Takže ten kult osobnosti tam byl obrovský."

  • "My jsme byla takzvaná malá skupina, což bylo asi 15 lidí, to byla cimbálová muzika plus čtyři taneční páry. A tím, že jsme byli malá skupina, tak jsme měli obrovskou výhodu, protože jsme byli levní proti té velké skupině, kde bylo 30 tanečníků. Takže my jsme byli malá skupina, levná a flexibilní, všechny ty krásné zájezdy jsme absolvovali my. Prostě celá Evropa, Francie až... Prostě celá Evropa. I v Rusku jsme byli a celou Evropu jsme sjezdili. Ty nejatraktivnější zájezdy byly mimo Evropu. A těch bylo několik. No a takový ten možná nejkurióznější byl do Severní Koreje. Pak jsme byli ještě v Libyi a v Iráku. Takže ty zájezdy byly velice zajímavé pro mladého člověka, který vyšel školu a založil rodinu. A měl tu možnost poznat tyto cizokrajné země."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 24.06.2025

    (audio)
    délka: 41:13
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Ke stávce jsme se přidali hned 20. listopadu. Trnuli jsme, co bude

Miloslav Malý, 1965
Miloslav Malý, 1965
zdroj: Archiv pamětníka

Miloslav Malý se narodil 14. října 1957 v Opavě. Odmalička se učil hrát na housle, proto se po absolvování základní školy hlásil na zlínskou konzervatoř. Tam se ale nedostal a vystudoval gymnázium ve Šternberku. Po maturitě se přihlásil ke studiu houslí na Pedagogickou fakultu v Českých Budějovicích. Už v době studia nastoupil do Jihočeského státního orchestru. Po vysoké škole absolvoval vojenskou službu, během které působil jako houslista v Armádním uměleckém souboru. Na začátku 80. let vyhrál konkurz do Státního souboru písní a tanců, díky čemuž v době socialismu procestoval část Evropy včetně západních států. Se souborem se podíval i do Libye, KLDR nebo Iráku. V listopadu 1989 byl jeho folklorní soubor mezi prvními subjekty, které se přidaly ke stávce. Po revoluci byl soubor zrušen, pamětník s kolegy začal vystupovat nejdříve v Hotelu International, později se přesunuli do restaurace na Veleslavíně. Miloslav Malý se houslím profesně věnoval až do pandemie covidu, kdy se začal živit jako učitel. Po pandemii se vrátil k profesionálnímu hraní, pedagogickou dráhu ale neopustil. V roce 2025 žil v Praze.