Oldřich Loveček

* 1934

  • „Táta říkal: ,Nikdy se o politiku nestarej.‘ Mě politika nezajímala. Dost mě verbovali všude, protože jsem uměl dobře německy. Chtěli, abych špicloval v Rakousku. [Ale já] nikdy nic. Podívat bych se [do Rakouska] chtěl, ale dělat nic.“ – „Chtěli, abyste špicloval v Rakousku?“ – „No tak to všechny, kdo uměl německy, tak toho verbovali.“ – „A kdo to po vás chtěl?“ – „To já nevím, jak se jmenovali. Tam to byli samí estébáci, nebo co, já nevím.“ – „A oni vás tedy vyslýchali, estébáci?“ – Nevyslýchali, nic, jenom se se mnou bavili. Jestli bych chtěl do Rakouska, a to já už jsem věděl, co chtějí. Já jsem říkal: „Podívat, jo, ale jinak nic. Já jsem na to nepřistoupil, že bych tam něco špicloval. To by mě Rakušáci zavřeli, anebo naši.“

  • „Vy jste musel pomáhat jako dítě v zemědělství?“ – „Až moc. My dva se sestrou jsme nejvíc pracovali ve Dvořišti, na poli. Když mi bylo 14, tak jsem nenarovnal prsty, od těch hrábí a vidlí, všechno [se dělalo] ručně. 10 hektarů jsme měli a všechno ručně, úplně všechno ručně. Krávy nám tahaly a jinak nic.“ – „A kdy jste začala pracovat jako dítě na tom poli?“ – „Jako malý. V koši jsme byli, jak byly meze, víte co to jsou meze? No tak na té mezi jsme seděli v koši a tam jsme pomalu vyrůstali. Jakmile už jsme mohli, tak už jsme museli dělat, třeba panty takové… Když obilí táta sekal kosou a maminka to dělala takové hrstě a ty se zavazovaly. My děti, my jsme je zatočili nějak a máma toto zavázala. Museli jsme hned pracovat. Moc jsme se nadřeli, několikrát jsme plakali spolu s tou mou sestrou. My museli hodně pracovat, hodně. Děti si hrály a my jsme museli furt dělat, furt.“ – „A to bylo třeba ještě než jste šel do školy, tak už jste musel pracovat?“ – „No, hned… Když jsem šel do školy, tak jsem musel nakrmit pět kusů dobytka a pak jsem se šel najíst a jít na vlk do školy do Horního Dvořiště. Po válce.“

  • „A my jsme s maminkou… tam byly lágry, tam musel být táta jako voják. Musel tam ležet na hranicích a my jsme mu tam s maminkou nosili svačinu.“ – „A kde byl přímo – za tím Dvořištěm, u hranic?“ – „Na hranicích, jak je celnice. Tam byla celnice a byla tam kasárna, takový narychlo udělaný nějaký kasárna. Tam táta ležel a my jsme mu tam s mámou chodili mu dávat svačinu. On tam právě čekal, jestli bude válka nebo nebude. No ale když to potom hodně smrdělo a když se spojili Němci s Rakušákama, tak už byl ten Němec jednou tak silný a Češi už se potom báli proti němu se postavit. Tak tam byl velitel, takový byl rozumný a říkal: ‚Hele jděte, zahoďte ty flinty a jděte domů, protože tohle bychom nepřežili.‘ Tak táta zahodil flintu a šel domů. A když potom přišli Němci, tak mého tátu zavřeli. No ale když se nestřílelo, tak ho zase pustili, kopli ho do zadku a řekli ‚jdi domů.‘ No a zůstali jsme tam celou válku.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Dolní Třebonín, 08.04.2025

    (audio)
    délka: 02:08:27
    nahrávka pořízena v rámci projektu Živá paměť pohraničí
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Podívat se do Rakouska bych jel, ale špiclovat ne

Oldřich Loveček, 1953
Oldřich Loveček, 1953
zdroj: Archiv pamětníka

Oldřich Loveček se narodil 3. července 1934 v Dolním Dvořišti u Českého Krumlova do sedlácké rodiny Antonína Lovečka a Marie, roz. Jandové. Vyrůstal se sestrou Růženou starší o dva roky; za války se narodili další dva sourozenci. Dětství prožil v česko-rakouském pohraničí, roku 1938 zažil mobilizaci a následný německý zábor Dolního Dvořiště. Jeho rodina jako jedna z mála českých rodin v Dolním Dvořišti po obsazení Německem zůstala. Oldřich Loveček navštěvoval německou školu, po roce 1945 českou měšťanku v Horním Dvořišti. Základní vzdělání ukončil v roce 1948 a na přání otce pokračoval v práci na rodinném statku, kde tvrdě pracoval už od útlého dětství. V roce 1953 rodinný statek převzalo jednotné zemědělské družstvo. Jeho otec v něm nějaký čas působil jako předseda. Oldřich Loveček od roku 1950 pracoval jako elektrikář, výuční list ale získal až letech 1952–1954 u Jihočeských elektráren. V letech 1954–1956, jakožto „politicky nespolehlivý“ sloužil vojenskou základní službu u Technických praporů. Poté pracoval a žil v Kaplici, kde se v roce 1960 oženil s Marií Perousovou. Vychovali spolu čtyři děti. V polovině 60. let se rodina přestěhovala do Českého Krumlova a Oldřich Loveček sloužil jako směnař – elektrikář na rozvodně ve Větřní. Zde zažil i okupaci 1968, o politické dění se ale nezajímal. Vážil si své práce, o kterou nechtěl přijít. V průběhu komunistického režimu se setkal s návrhy ke spolupráci s VKR a dle jeho slov ho kontaktovala i StB, avšak reagoval odmítavě. Od konce 70. let mohl občas vycestovat do Německa či Rakouska na návštěvu za příbuznými. Je praktikující katolík; manželka opisovala náboženské texty v době normalizace, pravidelně chodili do kostela. Jeho vášní byla od mládí hra na harmoniku. Do penze odešel v roce 1994, tři roky ještě přesluhoval. V roce 2025 žil v Dolním Třeboníně.