"Začalo to družstvem, kdo vstoupil do JZD a byl úpadkový zemědělec, tak si de facto pomohl. Některým se podařilo, že se syn dostal do zaměstnání nebo dcera se dostala do zaměstnání, nebo i hospodář třeba do Bořin a doma zůstala jenom žena. Protože když těch členů bylo kolem čtyřiceti, tak ti členové byli napůl ženy a napůl bezzemci a zbytek zemědělci. Ne každému se to podařilo, někoho zase donutili vrátit se zpátky, tohle rozjitřovalo vztahy. A ono když vám zavřeli tolik lidí v okolí, tak to lidi taky těžko nesli. Už to nebylo jako když si třeba vzpomenu, měla se u nás hlídat kobyla, že byla k hřebení, tak se sešli sousedi. Hráli karty, pila se čistá, kobyla se stejně ohřebila sama, ale byla to beseda a ta pospolitost se držela. To bylo ve válce a ještě teda po válce, pak tohle přestalo. Zvlášť když bylo družstvo, tak to přestalo téměř úplně, takové ty besedy."
"Přijela policie, přijela dvě auta krojovaných a tajných policistů a my jsme stáli v kuchyni, všichni u zdi, jeden nás hlídal. A oni celé odpoledne chodili po stavení a kde jaká přihrádka, šuflíček ve skříni, všechno to vyházeli, postele přeházeli. A tenkrát už se vědělo, že vždycky někde něco položí, třeba nějakou zbraň, a je důvod k tomu zatknout a vystěhovat. To bylo v srpnu, v padesátém prvním. To bylo poprvé, co přišli k nám. A potom to bylo, když vystěhovali Zrůstovy v padesátém druhém na jaře. To u nás taky byla takováto prohlídka. To prostě... to byl strach."
"Večer, bylo asi sedm hodin, přijelo nákladní auto. Dostali asi dvě hodiny na vystěhování. Na to, aby si naložili své věci, a že odjedou. My jsme byli sousedi, Trnkovi byli sousedi, tak jsme se tam seběhli a pomáhali jsme jim. Nějaký nábytek, nějaké drobnosti, co se vešlo. Tuším, že to byla autodoprava Paclík v Poličce. V té době už to bylo znárodněné. A živě si pamatuju, že si paní Zrůstová chtěla chytit husu a ti dva jí v tom zabránili, že to musí zůstat tam. A pak si ty husy rozebrali a snědli je, stejně jako všechno ostatní. Byly to velmi smutné chvíle."
Antonín Lamplot se narodil 25. srpna 1935 v obci Telecí na Českomoravské vrchovině. Rodina úspěšně soukromě hospodařila na větším statku. Po založení jednotného zemědělského družstva (JZD) v Telecím se Lamplotovi stali jeho členy, ale asi po roce z něho vystoupili a opět hospodařili soukromě. Poté byli terčem nátlaku a perzekuce tamních komunistů, kterým se kolektivní hospodaření v Telecím nedařilo. Antonín Lamplot je pamětníkem zatýkání a vyhánění největších tamních sedláků. Lamplotovi opět vstoupili do JZD v roce 1959, poté, co se vyměnilo vedení družstva. Pamětník tam po návratu z vojny v různých funkcích pracoval až do důchodu. V roce 2020 žil s manželkou na rodném statku. Zemřel 9. ledna 2025.
Svatba Antonína Lamplota a Libuše Kubíkové, zleva vedle ženicha Antonín Lamplot st. a jeho žena Otýlie Lamplotová, rozená Trnková; zprava Rudolf Kubík a Libuše Kubíková, rozená Šejnohová, 21. dubna 1964
Svatba Antonína Lamplota a Libuše Kubíkové, zleva vedle ženicha Antonín Lamplot st. a jeho žena Otýlie Lamplotová, rozená Trnková; zprava Rudolf Kubík a Libuše Kubíková, rozená Šejnohová, 21. dubna 1964
